RECENZE: Co všechno nazýváme láskou? Sladkobol nabízí hořkosladkou odpověď

Debutový román Hattie Williamsové vyšel v originále pod názvem Bitter Sweet, tedy hořkosladkost. Výraz pro něco, v čem se současně potkává radost se smutkem a krásné s bolestným. Český název Sladkobol tento rozpor vystihuje možná ještě přesněji. Williamsová totiž napsala především román o různých podobách lásky a o tom, jak zásadně nás mohou formovat i deformovat.

Debut Hattie Williamsové s názvem Sladkobol (Host, 2026) | foto: Pozadí generováno v AI / Veronika Pitthardová/ Host

Hlavní hrdinka Charlotte, které nikdo neřekne jinak než Charlie, vypráví svůj životní příběh jako sled zásadních „předtím“ a „potom“. Jeden z takových mezníků nastal, když jí v šestnácti letech zemřela matka. Další přichází o několik let později.

Charlie pracuje jako PR asistentka v londýnském nakladatelství, miluje knihy a ještě víc spisovatele Richarda Avelinga, kterého její zaměstnavatel vydává. Slavný spisovatel, výrazně starší muž a Charliina dlouholetá modla. Jejich cesty se protnou poměrně přímočaře. Nenechte se ovšem zmást. Sladkobol rozhodně není sladká romance o mladé ženě a charismatickém starším muži. Vztah, kterého jsme svědky, stojí na výrazné mocenské nerovnováze. Na jedné straně mladá žena toužící po blízkosti a bezpečí, která si Richarda dávno před jejich setkáním idealizovala. Na druhé zkušený, ženatý muž, jenž si svou převahu uvědomuje a poměrně bezohledně si bere, co chce.

RECENZE: Ambiciózní debut dekonstruuje lásku. Pak i samotný román

Williamsová dost přesvědčivě ukazuje, proč je právě Charlie vůči takovému vztahu zranitelná. Richard pro ni není jen milencem. Promítá do něj potřebu jistoty a bezpečí, o něž přišla se smrtí matky. Méně přesvědčivě už román zachycuje, proč by měl být Richard tak neodolatelný. Jeho charisma známe především z Charliina vyprávění, zatímco čtenáři se poměrně brzy ukazuje jako sobecký a manipulativní člověk. Je otázkou, zda by čtenářský zážitek nebyl ještě silnější, kdybychom Richardovi dokázali alespoň zpočátku podlehnout i my.

Jinak ale Williamsová psychologii nerovného vztahu vystihuje velmi dobře. Smutek do příběhu proniká pozvolna a nenápadně, o to intenzivnější ale může být jeho účinek. V jistém směru Sladkobol připomíná zredukovanou a čtenářsky přístupnější variantu Malého života (Odeon, 2017). Nikoli mírou utrpení, ale zájmem o to, jak dlouhodobá bolest ovlivňuje vztahy, sebehodnotu a schopnost přijímat blízkost.

Všechny podoby lásky

Román nestojí jen na ústřední dvojici. Důležitou protiváhu Richardovi představují Charliina přátelství i pracovní prostředí. Ve vztahu s její šéfkou ostatně chvílemi probleskuje cosi z Ďábel nosí Pradu. Právě vedlejší vztahy postupně rozšiřují původně milostný příběh v román o mnoha podobách lásky. Sladkobol je totiž víc než popisem jednoho problematického vztahu. Je o mateřské lásce, jejíž ztráta může člověka formovat ještě roky. O přátelství, které musí přežít i období, kdy se od druhých sami vzdalujeme. A v neposlední řadě o vztahu k sobě samému.

Sladkobol

85 %

autorka: Hattie Williamsová

překlad: Agáta Hamari

nakladatel: Host, 2026

Milenecká láska má ale samozřejmě hlavní slovo. V podání Charlie a Richarda je nevyrovnaná, nestabilní a zraňující. Williamsová ji ovšem neredukuje na jednoduchou rovnici oběti a viníka. Místo toho otevírá nepříjemnější otázku: znamená nezdravý a destruktivní vztah automaticky fakt, že city v něm nebyly skutečné?

Stejně nejednoznačně zachází i s uzdravením. Charlie nedostane jeden očistný moment, po němž by bylo všechno jako dřív. Její cesta zpátky je dlouhá a náročná. I když nakonec úspěšná.

Sladkobol není nejtragičtější ani nejdrastičtější román, jaký můžete číst. Přesto z něj dokáže být neobyčejně těžko u srdce. Williamsová napsala čtenářsky přístupný a psychologicky přesvědčivý debut, který není jen příběhem jednoho nerovného vztahu. Ukazuje, že láska nás může jak rozbít, tak i formovat to, kým se stáváme.