Za své dílo získal Hollinghurst, jemuž tři předchozí romány vynesly vcelku oprávněně titul nekorunovaného krále britské homosexuální literatury, prestižní Bookerovu cenu.
Hollinghurstův první román, The Swimming-pool Library, pojednávající o londýnské gay scéně na počátku 80. let, byl přijat nadšeně hlavně homosexuální komunitou, další romány Hollinghurstovi přinesly i literární ocenění: The Folding Star (1994) bývá přirovnáván k Mannově Smrti v Benátkách a tvůrci získal i první nominaci do užšího výběru Bookerovy ceny; Linie krásy toto významné klání předloni vyhrála.
Večírek skončil
Pokud kritici zařazují předchozí Hollinghurstovy knihy pod nálepku "homosexuální román", v případě Linie krásy musí od takovéto generalizace upustit. Ne, že by autor dramaticky změnil orientaci hlavního hrdiny a učinil hlavní postavou heterosexuálního jedince.
Ve srovnání s předchozími díly však Hollinghurstovi mužští hrdinové urazili veliký kus cesty. Od tzv. party románu, jak jeden z kritiků nazval Hollinghurstův debut, kdy hrdinové zažívají jeden veliký večírek, plný nezávazných vztahů a drogového opojení, nastalo období kocoviny. Změnilo se společenské klima a navíc nad všemi visí hrozba jménem AIDS.
Hlavní posun Linie krásy tkví ve snaze o vykreslení doby, v níž hlavní hrdina, Nick Guest, žije. Román tak získává rozměr jakési společenské satiry, jež za pomoci typicky britského humoru a sžíravé ironie vykresluje čtyři léta Nickova života v době vrcholného thatcherismu. U románu nelze pominout jistou podobnost s některými díly generace rozhněvaných mladých mužů, například Brainova Života nahoře.
Pakliže Brainův Joe Lampton docílil postupu na společenském žebříčku poněkud nečestnými prostředky, Nick Guest má především štěstí. V Oxfordu se přátelí se synem známého konzervativního politika Geralda Feddena a díky jeho blahosklonnosti se na čtyři roky nastěhuje do honosného sídla Feddenových. Uniká tak z prostředí nižší střední třídy a okusí, jaké to je, být "někdo". Byť se mu nikdy nepovede překonat jistá omezení, jež přináší postavení "hosta" (což je v překladu i význam jeho příjmení), má jedinečnou šanci sledovat vzestup a pád jednoho z politiků zlaté éry britského konzervatismu.
Dvojí prohnutí zad
To, v čem spočívá asi největší síla Linie krásy, je kromě velmi otevřených erotických scén právě vykreslení Feddenovy domácnosti. Gerald má jediné dva životní cíle: mít v televizi vlastního gumáka a uspořádat večeři pro "Madam" – tedy pro "železnou lady", premiérku Margaret Thatcherovou.
Alespoň to druhé se mu nakonec podaří, třebaže se večírek s milovanou a nenáviděnou premiérkou vyvine poněkud jinak, než Gerald plánoval. Po jednom ze skandálů musí na své posty rezignovat, na popularitě mu také nepřidá, když se veřejnost dozví, že ve svém domě vydržoval několik let homosexuálního kamaráda svého syna. Gerald ze situace vybruslí tak, jak to umí jen politici, ale v Nickovi, jemuž Gerald vyčte, co jen může, navždy zůstává pocit hořkosti.
Co je však ona "Linie krásy", již si Hollinghurst vybral i do názvu románu? Autor využívá slavného teoretického pojmu Williama Hogharta, jenž považoval za ideál krásy hadovitě prohnutou vlnovku. Co to bude přesně znamenat v praxi, již záleží na interpretaci jednotlivých aktérů: pro Nicka třeba dvojité prohnutí mužských zad, pro jeho přítele vlnovku kokainu vytvořenou žiletkou na skle, pro mnohé prozaičtěji uvažující jedince třeba jen ozdobu na fasádě Feddenovic domu.
Linie krásy není jednoduché čtení. Těm, kteří se dokážou prokousat i přes mnohdy šokující scény, se však otevře neskutečně svěží, vtipný a pravdivý obraz jedné kapitoly britských dějin.
ALAN HOLLINGHURST - Linie krásy
Přeložila Michaela Marková. Odeon, Praha 2006, 448 stran, doporučená cena 289 korun.
Hodnocení MF DNES: 90%
