Na některé knihy se vyplatí počkat i čtyři dekády. Pro Samuraje od japonského spisovatele Šúsaka Endó to platí dvojnásob. Nakladatelství Vyšehrad s ním totiž přichází přesně v čase, kdy si Evropa i svět kladou otázku, jak daleko leží hranice náboženské tolerance a solidarity. A vůbec nevadí, že se román odehrává na začátku sedmnáctého století a ještě v Asii.
Tematicky Samuraj navazuje na autorovu asi nejznámější knihu Mlčení, které se dostalo předloni filmového zpracování v režii Martina Scorseseho.
Obálka knihy Samuraj
Zatímco se však oscarový tvůrce musel vyrovnávat s otázkou osudu křesťanských misionářů přicházejících na japonské území, v Samuraji čtenáře čeká obrácený pohled. Osud Japonců, samurajů cestujících přes Pacifik postupně do Mexika, Španělska a Itálie ve snaze vyjednat lepší pozici pro křesťany na domácí půdě. Jak už to však bývá, úmysly těch, kteří cestu iniciovali, nejsou křišťálově čisté. Styky se „Západem“ totiž mohou Japoncům v mnohém pomoct, v ohledu technologickém i obchodním.
Jeden z protagonistů – Velasco, šiřitel křesťanství, však až do samotného konce bojuje urputně za kristianizaci co největšího množství Japonců včetně hlavního hrdiny, samuraje Hasekury. Muže, který skutečně existoval a uctíval ty nejušlechtilejší samurajské hodnoty – oddanost, poslušnost a vytrvalost. Hodnoty mnohem sympatičtější a čistší, než jaké v celé knize Endó přisuzuje křesťanství. Přestože od dětství sám křesťanem je.
Sám za křesťanství trpěl
Náboženství se tak v jeho dílech stalo zásadním tématem kvůli zkušenostem z dětství a dospívání, kdy za císařství Japonci museli uctívat především šintoismus. Když pak Endó odcestoval studovat do francouzského Lyonu, doufal, že konečně najde pochopení. Vždyť míří vstříc kultuře založené na křesťanských hodnotách.
Bohužel tam zjistil, že jeho představa o křesťanské víře se s tamní nepotkává, stejně jako se s ní nepotkává arogance některých, se kterými se setkal. Ze zdravotních důvodů se zanedlouho vrátil zpět do své domoviny.
Podobné zklamání zažívají i jeho hrdinové při návratu do rodné země. Už na cestě zjišťují, že tamní vláda začala křesťany bedlivě sledovat a zakázala jim jakoukoliv činnost. Na první pohled tak celá cesta pozbývá významu, snaží se Endó vnutit čtenáři. Právě v tom chybějícím významu však možná leží smysl celé knihy i cesty.
