S většinou lidí svět prostě vydrbe

  1:00aktualizováno  1:00
Louis de Bernieres, britský autor s francouzským jménem, potomek hugenotské rodiny uprchlé do Anglie, není historik, ale svým psaním má blízko k modernímu stylu nahlížení na dějiny.
knihy, literatura - ilustrační foto

knihy, literatura - ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Jeho poslední kniha Ptáci bez křídel, která vyšla v českém překladu těsně před Vánocemi, to opět potvrzuje.

Jelikož jsme v závěsu za světovým publikem, nemuseli jsme po Mandolíně kapitána Corelliho (1994), která česky vyšla až v roce 2002, čekat na nový román celé desetiletí.

Tuto mistrovsky vyprávěnou knihu o italské a německé okupaci Řecka u nás stejně proslavilo až hollywoodské zfilmování, ve kterém italského důstojníka Corelliho hrál Nicolas Cage. Ale lepší něco než nic.

Čeština tak patří k té desítce jazyků, do kterých byla kniha spisovatele, již tehdy považovaného za jednoho z dvaceti nejlepších britských autorů, přeložena.

Stejně jako moderní historici, i Bernieres v Ptácích bez křídel ukazuje propojení "velkých" a "malých" dějin. Na úseku od roku 1900 do začátku 20. let 20. století načrtává příběh muslimů a křesťanů v tureckém městečku Eskibahçe v jihozápadní Anatolii.

Není tu žádná ústřední postava, tím připomínají Ptáci Bernieresovu latinskoamerickou trilogii (tedy romány Válka o zadnici Dona Emmanuela, Seňor Vivo a drogový baron, Nezvladatelné dítko kardinála Guzmána). Pokud je tu nějaká postava, tak městečko samo.


V něm žijí vedle sebe muslimové i křesťané, manželka imáma se přátelí s křesťankou, mladá křesťanská dívka je zasnoubena s muslimem. Je to harmonie křehká, jak čtenář sezná, když čte o kamenování ženy obviněné z cizoložství nebo o davu povzbuzujícím opilce tlukoucího do krve neduživého intelektuála.

Dokud však nezasáhnou vnější síly představované fanatickými nacionalisty, stanou se přes všechny potyčky z nerozlišitelného davu nakonec vždy zase jednotliví lidé, kteří dovedou žít spolu nebo aspoň vedle sebe.

Neboť tak tomu v otomanské říši byli všichni zvyklí, aspoň podle Bernierese. Nakonec však přijde válka – a to znamená vyhánění a rozloučení. Středomořský svět, kde vedle sebe žili Turci, Arabové, Arméni, Židé, muslimové, křesťané i rouhači, svět, který s takovou nostalgií popsal v Alexandrijském kvartetu Lawrence Durell, zanikl.(Nesčetné množství reálií tohoto světa způsobilo jistě i překladateli Ptáků těžké chvíle, ale vyšel z tohoto boje se ctí.) Velké dějiny představuje v románu Mustafa Kemal Atatürk, zakladatel moderního tureckého státu.

Čtenáři Bernierese podobné exkurzy "nahoru" už znají, v Mandolíně kapitána Corelliho se například objevuje  italský diktátor Mussolini, v latinskoamerické trilogii najdeme smyšlené postavy prezidenta Veracruze a padoucha jménem Ecobandodo. (Ecobandodo je  však inspirovaný skutečným drogovým bossem Pablem Escobarem, takže pro předobraz nemusel autor chodit daleko.)

Malé dějiny, to jsou všechny ty bizarní milé postavičky ze zakouřených kavárniček ostrova Kefallénie, drogových polí Latinské Ameriky nebo z ulic tureckého maloměsta. Velké dějiny se však nakonec vždy ozvou a přes autorovu ironii a smysl pro komično je to smutné čtení.

"Osud se mazlí s hrstkou vyvolených, ale s většinou vydrbe," říká jedna z postav. Ideje, které měly vést k dobru, končí jako nástroje zkázy. Bernieres to komentuje dost nelítostně: "Hlavními průvodními jevy založení jakéhokoli náboženství je vznik a rozkvět pokrytectví, velikášství a psychopatie a první obětí církevní hierarchie jsou záměry jeho tvůrce. Člověk si dokáže představit, jak si Ježíš s Mohamedem  v nebi ponuře porovnávají poznámky, rozpačitě se drbou ve vlasech a litují marně vynaloženého úsilí a utrpení, které vyústilo ve stavbu dvou monumentálních obílených hrobů."

Opomenout nelze ani "feministickou" stránku Bernieresova psaní. Tento spisovatel sice nechává své postavy páchat velké krutosti, ale "jeho" ženy, světice i hříšnice, se na nich nepodílejí. 

Těm, kdo z Bernieresových knih získali dojem, že jsou plné krutosti, lze dát jen jedno varování. Lepší už to nebude. Louis de Bernieres totiž soudí, že dějiny "nejsou než smutnou stavbou zbudovanou ve jménu velkých myšlenek z rozsekaného lidského masa", a Ptáci bez křídel, což je jen autorova metafora pro člověka, jsou zatím asi nejsmutnější autorovou knihou.

Autoři: ,
  • Nejčtenější

Ondřej Vetchý posílí Cimrmany, ač ho po škole nejprve jako herce zapudili

Do své 52. sezony vstoupilo Divadlo Járy Cimrmana po smutném létě, kdy brzy po sobě odešly jeho dvě výrazné tváře. I...

Premium

Karel Gott byl s koncem smířený. Proč bych se měl rouhat? přemítal

Kdysi řekl, že ho fascinuje dostávat se na novou půdu. A dobývat ji. Pomalu, kousek po kousku. Dobyl ji znovu, když se...

PRVNÍ DOJMY: Křepčení na hrobě, nebo pocta? StarDance začala Gottem

Muselo to být ošemetné rozhodování. Totiž jestli první díl StarDance, který náhodou vyšel na den státního smutku,...

Vivat Vlasta! Do „života čtvrtého“ vyprovodil Chramostovou dlouhý potlesk

Státní hymna a dlouhotrvající potlesk v zaplněném Národním divadle vyprovodily zesnulou herečku Vlastu Chramostovou....

PRVNÍ DOJMY: Jaromír Soukup je Premiér. Naštěstí ještě ne premiér

TV Barrandov tvrdí, že sitcom Premiér je parodická politická satira. Šéf stanice tvrdí, že v ní hraje. Nic z toho není...

Premium

Náš kluk umí. Otec talentu Hložka o plánech i batůžku za padesát tisíc

Minulý týden ho v tramvaji načapal revizor: „Lístek, prosím.“ Adam Hložek, sedmnáctiletá fotbalová raketa, zčervenal....

Premium

Sex je snadno dostupný, ale nevěra ještě není důvod k rozchodu

Tolerance je podle něj jen povýšenecký postoj k druhému a vytváří korupční prostředí, proto do partnerských ani jiných...

Premium

Chci chlapa, co má větší koule než ego, říká svobodná matka Nikol Štíbrová

Před pár dny oslavila třiatřicítku a cítí se šťastná a spokojená. Nebylo to ale zadarmo – moderátorka a hvězda...

  • Další z rubriky

Nobelovu cenu za literaturu získali Olga Tokarczuková a Peter Handke

Po ročním pauze způsobené skandálem ve Švédské akademii se letos udělily hned dvě Nobelovy ceny za literaturu. Za rok...

Rekordně silný podzim. Přidávají se tituly Ferrante nebo Tolkiena

Co v knižním světě odlišuje jaro od podzimu? Počet potenciálních bestsellerů, kterými nakladatelé umějí zahrnout...

Cestu do Narnie, Bradavic i Země Nezemě podniká Atlas literárních míst

Publikace s názvem Atlas literárních míst je přesně typem knihy, jaká má největší potenciál uspět u čtenářů na podzim...

RECENZE: Stárnout znamená naučit se ztrácet, tuší znovu skvělá de Viganová

Loni loajalita, letos vděk. Francouzská spisovatelka Delphine de Viganová se s každou novou knihou noří dál a dál do...

SOUTĚŽ: Vyhrajte sirup pro děti, který zatočí s bacily
SOUTĚŽ: Vyhrajte sirup pro děti, který zatočí s bacily

Pojďte s námi otestovat dětské sirupy od NutriFood a ochraňte tak své děti před náporem nemocí a proměnlivého podzimního počasí. Stačí se přihlásit v komentářích.

Najdete na iDNES.cz