Víc o svém záměru autorka bestsellerů Sůl moře nebo Musím tě zradit prozrazovat nechce. „V každé ze svých dosavadních knih jsem mohla vycházet ze své nebo rodinné zkušenosti, dopředu jsem věděla, z jaké perspektivy chci psát. Tentokrát je to úplně jinak, takže za dva dny mám za sebou už sedm rozhovorů a čekají mě další. Názory se různí. Někdo mi říká, že abych vás Čechy pochopila musím si přečíst Švejka, někdo mi zas tvrdí, že to není potřeba vůbec, tak uvidíme,“ přibližuje Sepetysová dál své plány.
Impuls a inspirace přitom může přijít odkudkoliv. V případě románu Musím tě zradit, ve kterém píše o vzpouře mladého jednotlivce proti Ceaucescově režimu, šlo třeba o jeden pouhý popelník: „Seděla jsem na obědě se svou překladatelkou do rumunštiny a zeptala jsem, co si myslí o tom, že bych napsala knihu o rumunské historii. A ona ještě než mi odpověděla, nadzvedla popelník, který byl na stole a až pak začala mluvit. Udivilo mě to, tak jsem se jí hned zeptala, proč to udělala. Řekla mi, že je to zvyk, kterého se dosud nedokázala zbavit: pocit, že neustále může někdo poslouchat.“
RECENZE: Jako Anna Franková. V šedých tónech je kronika krutosti gulagů |
„Šokovalo mě to. Myslela jsem si, že toho o komunistických režimech v Evropě vím dost, ale o hrůzách, které se děly v Rumunsku ještě v pozdních osmdesátých letech, jsem netušila vůbec nic. Zeptala jsem se jí, komu tehdy vlastně mohla věřit nebo na koho se mohla spolehnout a její odpověď mi zlomila srdce. Řekla, že nikomu. To je pro mě jako Američanku něco nepředstavitelného. V USA jsme tak naivní, vyprávíme všem všechno skoro na potkání,“ vypráví dál.
Přes svůj současný velký zájem o historii, Ruta Sepetysová strávila přes dvacet let svého života prací v hudebním průmyslu. V Hollywoodu pracovala jako manažerka, hledala i zastupovala různé umělce, často se jich ptala, jaký je právě jejich příběh. Až se jednoho dne stalo, že jí někdo otázku opětoval. „Zasekla jsem se a řekla: asi to, že jsem Litevka. A ten člověk chvíli zaskočeně mlčel a pak se zeptal: jak dlouho tím trpíš? Začala jsem se smát, vůbec nevěděl, že Litva je země a ne nemoc. Tak jsem se tomu svému příběhu rozhodla věnovat. Nastal úplný obrat rolí. Už žádná práce v týmu, což mě jako introvertovi vlastně vyhovuje a ze zákulisí jsem se posunula spíše do popředí pozornosti.“
Spisovatelka Ruta Sepetysová (2022)
Při psaní o historii se Sepetysová snaží do svých příběhů nevkládat své názory: „Bylo by to nefér, protože mám díky časovému odstupu možnost perspektivy. Stejně se ale setkávám s názory čtenářů, kteří mi vyčítají, že až příliš ve svých románech soucítím s těmi, kteří si to nezaslouží. Já se ale rozhodla nevidět svět černobíle.“
„Chápu ale, že někteří lidé se cítí komfortněji, když je svět černobílý a některé věci jsou jasně stanovené. Je to pro obecnou orientaci určitě mnohem snazší.“
V současnosti se chystá hned několik filmových a televizních zpracování příběhů Ruty Sepetysové. Nejaktuálněji pracuje tým seriálu Ve jménu vlasti s režisérem seriálu Šílenci z Manhattanu na adaptaci knihy Mlčící fontány. Uvést by ji měla Apple TV.
