A chce dokázat, aby se mu myslí nesly "rozechvělé formy nepostižitelných kontur". Hrdina prózy Televize (1997, česky 2000) by zase rád kontemploval při plném vědomí, ale okolní svět, životní provoz, mu jeho představy permanentně hatí.
Prožitek takového uvolněného rozpoložení Frankofonní Belgičan Toussaint líčí v polodokumentárním pásmu Autoportrét (2000, česky 2002); dostavil se k němu během cestování vietnamskou Hanojí: "Kolem mě všechno běželo, vše malátně uplývalo v panující vlhkosti, čas i provoz, život a hodiny, mé lásky a mládí, nevyvíjel jsem žádné úsilí, abych podržel čas, smiřoval jsem se s tím, že stárnu, přijímal jsem vyrovnaně myšlenku na smrt. Čas běžel a já byl bezbranný..."
A ve své zatím nejnovější, předloňské, česky v minulých týdnech vydané próze Milovat se Toussaint vkládá vypravěči do úst i tato slova: "Projížděli jsme kolem průmyslových zón a čtvrtí plných šedých domů se střechami pokrytými anténami. Díval jsem se skrze sklo ven a nemyslel na nic, netečný svědek zhuštění prostoru i času, jež vyvolává pocit, že z okna vlaků při tom, jak ubíhá krajina, přihlížíme běhu času."
Již z těchto vytržených vět lze vyrozumět, že v centru Toussaintových děl stojí muži, dodejme muži mladšího a středního věku (průběžně v těch knihách stárnou spolu se svým stvořitelem), kteří mají silnou potřebu plnohodnotně procítit, "provnímat" čas. Chtějí být se světem i se sebou srozuměni, avšak v hektické zrcadlové síni moderní společnosti se jen výjimečně zmohou na to, aby se položili do proudu bytí a splynuli s ním.
Oddaná překladatelka a rovněž vykladačka Toussaintových děl Jovanka Šotolová zmiňuje, že útlý román Milovat se považuje literární kritika ve frankofonní oblasti za dosavadní vrchol autorova spisovatelského tvoření (Toussaint je i filmařem).
Text má nesporně mnohé společné znaky se svazky předešlými, přesněji s těmi, jež tu můžeme znát z překladů. Avšak román Milovat se se od nich, od oné pomyslné, nekončící "knihy" odchyluje - a možná i proto je hodnocen zatím nejvýše. Čím se liší? Jako kdyby Toussaint až nyní definitivně vyřešil "filozofii" psaní, otázky literární poetiky. Je to pořád on, ale jeho ústřední postavy v Milovat se, v tomto zhuštěném příběhu a mistrovsky senzitivním "záznamu" několika desítek vypjatě prožitých hodin, jsou více obnažené, "odfiltrované". Jak v přeneseném, tak chvílemi - v milostných scénách - i v doslovném smyslu.
Vypravěč a jeho dlouholetá milenka, která bude mít výstavu v Japonsku, přijíždějí do Tokia a tam jejich rozklížený vztah nadobro puká. Cestovatelsko-pracovní zážitky z Japonska představují podstatnou část (sebe)ironického svazku Autoportrét; v této zemi se Toussaint jako autor také dočkal značné obliby. Pravděpodobně díky této obeznámenosti hrdinovo putování tokijským bludištěm a cesta do Kjóta v románu Milovat se nepůsobí na čtenáře jako výlet do exotiky. Je to pro Pařížana (i jeho partnerku) pohyb prostorem, který je nezaměstnává svou naprostou jinakostí, přitom však oběma poskytuje "osvobození" od klece domáckých stereotypů.
Neboli: Japonsko je zde katalyzátorem. Evropana jeho kulisy neruší, nýbrž mu podtrhují rozpoložení postav. "... když bychom si nadále dělali vcelku víc dobrého než špatného, to málo špatného, co jsme si dělali, se pro nás stalo nesnesitelným," konstatuje vypravěč. To je vystiženo natolik výtečně, že i kritik zapomene na otázky poetiky a stává se z fachidiota strženým čtenářem, osloveným člověkem.
Jean-Philippe Toussaint - Milovat se
Přeložila a doslov napsala Jovanka Šotolová. Garamond, Praha 2004, 106 stran, náklad a cena neuvedeny, doporučená cena 169 korun.
