Made In Sweden
Thriller o rodinném gangu, který ve Švédsku úspěšně přepadává banky, byl napsán podle skutečných událostí. Autoři mají s podsvětím bohaté zkušenosti. Bratři scenáristy Stefana Thunberga na začátku 90. let skutečně vyloupili řadu bank. Spisovatel Anders Roslund v té době pracoval jako novinář a o případu natočil řadu reportáží.
Jestliže je Made in Sweden založeno na skutečné události, znamená to, že vy sám jste jednou z postav?
Stefan Thunberg: Je to příběh mých bratrů. Já jsem se na těch loupežích nepodílel, kariéra zločince mě nikdy nelákala. Když jsem ten příběh před pár lety vyprávěl Andersovi, uvědomil jsem si, že dvacet let, které od té doby uplynuly, mi dalo nadhled. Najednou to pro mě nebyla šílená životní zkušenost, ale příběh: lupiči v příšerné sněhové bouři unikají před policisty a musí řešit složité vztahy mezi sebou. Když jsem v televizi poznal, že s mým starším bratrem tam jsou i mladší bráchové a otec, vůbec jsem nechápal, jak překonali ty roky hádek a konfliktů. Co si pamatuju, tak na sebe vždycky křičeli, prali se, házeli po sobě věcmi – a najednou pracují jako tým!
Anders Roslund: Se Stefanem jsme začali přemýšlet: utíkáte před policií s bratry a otcem, kterého nenávidíte. O čem si povídáte? O čem přemýšlíte? Je to skoro shakespearovský moment. V tom spočívá jádro příběhu.
Stefan Thunberg
Stefane, když jste na knize pracovali, byl jste v kontaktu se svými bratry?
Stefan Thunberg: Ano, bavili jsme se o tom. O pocitech, o tom, jak postupovali při loupežných přepadeních. Ale není to dokument. Když si knihu přečetl můj nejmladší bratr, zavolal mi a řekl: „Nenávidím tě, ale ta tvoje zatracená kniha je skvělá.“ A pak se mnou přes rok nemluvil.
Jedním z témat Made In Sweden je trauma z dětství. Proč je to ve skandinávské literatuře tak oblíbený motiv?
Anders Roslund: V našem případě to je myslím jasné. Made in Sweden je příběh jedné ne zrovna ideálně fungující rodiny. Otec se ze synů odmala snažil vychovat gangstery, členy klanu. Vždycky mě zajímalo, odkud se v člověku bere zlo, touha páchat násilí – proto jsem jeden čas pracoval ve vězení, proto jsem byl krimi reportér. Dokonce jsem točil reportáž tady o Stefanových bratrech.
Opravdu?
Anders Roslund: Ano, byl jsem přímo na místě činu, točili jsme ve vyloupené bance. Když jsme se o tom o dvacet let později se Stefanem bavili, zaplavil mě hodně zvláštní pocit. I jako novinář jsem se vždycky snažil přijít na to, co člověka motivovalo k násilí a odpověď většinou byla právě nějaký zážitek nebo něco z dětství.
Stefan Thunberg: Myslím, že trauma z dětství není doména pouze severských spisovatelů. I Hollywood často pracuje se záběry z dětství – ať už šťastného nebo nešťastného. Věřím, že člověk je produkt své minulosti.
Anders Roslund: Kdybyste z Made in Sweden odstranili ty pasáže z dětství a dospívání, ztratíte podstatu příběhu. Bez toho by to byla průměrná gangsterka.
Anders Roslund
Jak se vám líbí v Praze? Neinspirovala vás k další knize?
Anders Roslund: Pro mě jakožto pro spisovatele je Praha prostě úžasná: tady bydlel Kafka, tady Václav Havel...
Stefan Thunberg: Během oběda nás napadl zajímavý námět na thriller. Máte v Praze nebo v Česku hodně autorů kriminálek a thrillerů?
Moc ne, česká krimi zrovna nezažívá svoje nejlepší období.
Stefan Thunberg: To je škoda! Nevím, jestli to je pravda, nebo ne, ale slyšel jsem, že ruská mafie Prahu označila za „bezpečnou zónu“, takže v Praze si gangsteři nesmějí vyřizovat účty. Takže by mohl být zajímavý příběh o tom, co se stane, když nějaký mafián v Praze začne dělat problémy, vyřizovat si tady svoje účty.
Takže Praha jako ideální prázdninová destinace pro mafiány?
Stefan Thunberg: Přesně tak. Je to tady tak krásné, že dokonce i mafie říká: žádné násilí v Praze!
Četli jste za poslední rok nějakou knihu, která vás skutečně nadchla?
Stefan Thunberg: Mě dostala Zmizelá Gillian Flynnové. Využít deník jako způsob vyprávění tímhle způsobem... Páni! Kdybych to měl psát já, asi se z toho zblázním. Moc se mi líbil i film. Přišlo mi zajímavé, že scénář napsala sama autorka, to není moc časté.
Anders Roslund: Já jsem si poprvé za dlouhý čas udělal prázdniny, kde jsem doháněl resty, takže jsem četl hlavně švédské autory. Naše literární scéna je malý rybníček, tak se skoro všichni známe. Líbil se mi Stalker od Larse Keplera.
