Do ruky i do čtečkyIMAGO. Ty trubko pořídíte se slevou na Knihy.iDNES.cz. Majitelé čteček si mohou knihu pořídit i v elektronické verzi.  |
Imago je vaše třetí kniha, a je zase jiná než ty předchozí. Zatím ještě pořád ohledáváte terén, nebo je experimentování se žánry váš záměr?
Asi ani jedno ani druhé. Řídím se čistě intuicí, ale ono to má i selskou logiku: od povídky přes novelu k románu. A teď bych mohla zase zpátky... Ne takto neuvažuji. Mám námět a ten si hledá formu. Tvůrčí proces u mne není nikdy krátký, je to možná podobné jako u matematika, řešení rovnice se nenajde ihned, může to trvat měsíce, roky. A to je to, co mě baví, proces vznikání. Je to nepopsatelně vzrušující, nepředvídatelné. Navrch se musím přiznat, že mě příliš nebaví klasické lineární dějové psaní. A ani čtení.
Zatímco vaše povídky Vrhnout byly řazeny k experimentální literatuře a vás recenzenti srovnávali s Věrou Linhartovou, Imago je sice napsané velmi originálně a jazykově bohatě, ale experiment to asi není, jedná se o dějovou literaturu. Experimentování vás už přestalo bavit?
Pro někoho je Imago příběh, pro někoho spíše fragmentární básnická próza bez děje. To, co jsem zamýšlela, se tedy snad zdařilo. Chtěla jsem v Imagu vytvořit jakýsi odraz hypertextového světa, který můžete rozkliknout a zavřít, kde chcete, ale můžete se do něho zase kdykoli vrátit. A budete se chtít vrátit. Hlavně jsem chtěla napsat knihu, která by svým pohledem na svět připomínala složené oči u hmyzu. Měla by přinést čtenáři jiný zorný úhel, než je člověku dán. Větší. A zároveň umožnit detailnější vidění. V tom asi bude kapka experimentu...
Zatímco předchozí Černý Klarus (recenzi čtěte zde) byl „eroticko-sentimentální novela“, v Imagu nejsou prakticky žádné explicitní erotické scény, ani tam, kde by se nabízely. Je to snaha vystoupit ze současného „sexuálně otevřeného“ trendu?
Ne, to je čistě záměr. Ty knihy k sobě patří, Imago je bratr a Klarus je rodná sestra. Vznikaly společně od roku 2009. K erotice se rozhodně vrátím v připravované nové knize, o které zatím nechci moc mluvit.
Do jaké míry je Imago autobiografické? Nejautobiografičtější postavou je zřejmě Houžvička, ale nesou autobiografické prvky i některé z dalších postav?
Dobře odhadnuto, moje životní realita je rozpuštěna ve více postavách, nejenom v Houžvičce. Od Houžvičky jsem bezpečně odříznuta, je to konstrukt, nikoli můj přesný otisk. Rozhodně jsem však chtěla potěšit i svoje nejbližší okolí tím, že se v knize může poznat. Říct tak všem blízkým, jak moc mi na nich záleží. Použila jsem mnoho reálných příhod, ale přetavila jsem je tak, aby nesly nové poselství, symboly a zárodky nových příběhů a zážitků. Možná trochu magie.
Dá se říct, že Imago má několik hlavních postav. Co mají podle vás společného?
Nedělají to, co se předpokládá, že by měly dělat. Až na výjimky. Jsou svéhlavé.
Hana Lundiaková
Román se zčásti odehrává v Sudetech, vy jste z Broumova. Vykreslujete ten kraj jako hodně drsný, bezútěšný - aspoň pro toho, kdo jej důvěrně nezná. Je na něm i něco pěkného?
Broumovsko je pro mne to nejkrásnější místo na zemi, přestože se tam několik mých kamarádů v posledních letech rozhodlo spáchat sebevraždu, což svědčí o mnohém. Nežije se tam snadno, pokud se nespokojíte s každodenním sledováním televize. Broumov se ale právě teď vyplatí sledovat, děje se tam mnoho nového. Jednoho zázračného večera se dokonce rozsvítil celá desetiletí ponurý broumovský klášter, a to je předzvěst nových událostí.
Několikrát používáte v knize termín „ghetto“ a vlastně i popisujete společnosti, které za ně lze označit. Máte pocit, že právě „ghetto“ je způsob, jak v dnešním světě přežít?
Setkávám se s lidmi z prostředí ghett, těch kulturních, i sociálních a karierních. V Broumově bydlíme poblíž romského ghetta, i proto jsem se Romů zastala, když se o nich dost nevybíravým způsobem vyjadřovali lidé z okruhu současného vedení města. To mě naštvalo. V ghettech žije větší počet lidí, než si myslíme. V Japonsku je ghetto starců, kdo o něm ví? Kanceláře jsou ghettem, kdo by to byl řekl? Ghetto ve fitku, ghetto na facebooku, twiteru apod. Ghetta nyní hýbou médii a světem. Vše, co jsme zametávali pod postele, rvali do skříní, aby to nebylo vidět, se dožaduje světla.
Kniha je prošpikována popkulturními odkazy. Považujete se za postmoderní autorku?
To nevím, postmoderní zní jako nějaká sprostá nadávka...
Ve většině recenzí, co vyšly, je zmiňována souvislost Imaga s Jáchymem Topolem, konkrétně jeho Sestrou. Souhlasíte?
Nevím, nevím, nijak dobře jeho tvorbu neznám, rozhodně mě to ale těší.
Stinka (Hana Lundiaková)
Některé kapitoly uvozují texty vašich písniček, které hrajete pod pseudonymem Stinka. Jak vůbec souvisí vaše hudební a literární „já“?
V poslední době nejdou oddělit.
Co by mělo být základním sdělením románu Imago?
To, že existuje svoboda a že bychom se jí neměli vzdávat jenom proto, abychom zapadli do jakékoli party nebo si mohli pořídit hypotéku.
