Mou knihu o uprchlících nikdo nekupoval, říká autorka Bridget Jonesové

  • 1
Helen Fieldingová, britská autorka populárního Deníku Bridget Jonesové, dává přednost šťastnému konci. „Lidé čtou pro potěšení,“ říká autorka, která přijela na pražskou autogramiádu třetí části.

Před osmnácti lety se Helen Fieldingová trefila do fenoménu svobodných žen po třicítce. Úspěšnou knihu následoval ještě úspěšnější film s Renée Zellwegerovou a druhý díl po třech letech. Na třetí knihu však museli čtenáři čekat čtrnáct let. Kniha Bridget Jonesová: Láskou šílená nyní vyšla i u nás.

Svou první knihu Celebrity pro Afriku jste napsala dva roky před Bridget Jonesovou, nemrzí vás, že trochu zapadla?
Vždycky když vyjde nová Bridget Jonesová, feministky volají, že je hloupá. Odpovídám jim, že moje první kniha se odehrávala v uprchlickém táboře a že si ji nikdo nekupoval. Je to vtipné.

O čem přesně byla?
Je to satira o snahách celebrit pomáhat třetímu světu. Vypráví o tom, jak jsou na sobě slavní a hladovějící závislí. Ráda píšu o protipólech, o světlu a tmě, komedii a tragédii. I nová kniha o Bridget Jonesové má v sobě oboje.

Láskou šílená

Novinku Bridget Jonesová Láskou šílená seženete na Knihy.iDNES.cz

Bridget Johnesová je zpět. Je zase sama. A láskou šílená.

Oproti Bridget Jonesové je to ale úplně jiné téma. Měnila jste žánr z komerčních důvodů?
Ne, to byla náhoda. Moje druhá kniha měla být o kulturních rozdílech Karibiku, satirický pohled na turismus. Bylo to velice vážné téma, měla jsem ji výborně připravenou a trávila jsem na tom hodně času. A v té době jsem psala o Bridget Jonesové jenom sloupek do novin. Nic jsem od toho nečekala, ani knihu, ani úspěch. Pak se to ale nějak zlomilo.

Jako známá spisovatelka nyní můžete psát téměř o čemkoli.
To je asi pravda, ale stejně si myslím, že si spíš náměty vybírají vás. Leda byste se stal cynikem a vydával knihu každý rok. Takhle jsem to dělat nechtěla, a i proto jsem s novou Bridget čekala tak dlouho.

Vraťme se tedy k Bridget Jonesové. Stala se vzorem pro jednu generaci žen – psala jste ji, abyste jim dodala kuráž?
Ne, prostě jsem neměla peníze a nabídli mi sloupek v novinách. Psala jsem anonymně a čekala, že to po šesti týdnech zastaví, protože je to hloupé a Independent je seriózní deník. Bylo to naprosté 

Bridget Jonesová jako audiokniha

Nejnovější příběhy Bridget Jonesové si můžete poslechnout jako audioknihu. Čte Martina Hudečková. 

překvapení. Pro všechny, myslím. Nyní to vypadá, že Bridget Jonesová je taková ministryně pro ženy, ale tak to nebylo zamýšleno. Je však povzbudivé, že se s ní tolik žen identifikuje. Ukazuje to, že jsou normální, laskavé, lidské a nevypadají jako modelky v časopisech. To ale nebyl můj záměr, prostě se to samo stalo.

Když jste vymýšlela povahové vlastnosti Bridget Jonesové, inspiroval vás někdo z vašeho okolí?
Je vytvořená trochu ze mne, trochu z mých přátel. Pořád si zapisuji příběhy, co se dějí okolo mne. Vždy se ptám, zda to mohu použít, a zjistila jsem, že lidem nevadí, když se objeví v knihách.

První Deník Bridget Jonesové končí happy endem, na rozdíl od života mnohých žen, které v něm našly inspiraci. Nemůže to pro ně být o to více frustrující?
Pointa toho happy endu tkví v tom, že příběh prostě musíte někde ukončit. Všichni máme v životě momenty, které by byly v případě konce knihy happy endem. Lidé čtou knihy pro potěšení, takže Bridget musí končit happy endem. Můžu zastavit příběh kdekoli, ale dávám ve svých knihách přednost šťastnému konci.

Jsou dnešní třicátnice jiné než ty v devadesátých letech?
Ani já nejsem ministryně pro ženy, takže nemohu soudit. Ale podle těch, které jsem potkala, jsou dnes sebevědomější, už mezi nimi nenajdeme tu tragickou postavu staré panny z Dickensových Nadějných vyhlídek. Po třicítce je to pro ženy stále těžké období, většinou se rozhodují, zda budou mít děti, či nikoli.

Fotogalerie

Je Bridget z nové knihy opět vzorem pro tutéž generaci?
Nevím, prostě jen reflektuji to, co vidím okolo sebe. Když jsem byla mladší, tak jsem si říkala: Bože, až mi bude padesát, tak budu mít šedivé vlasy a budu sedět v houpacím křesle. Ale dneska vidím, jak padesátnice dělají stále stejné věci, nosí stejné oblečení, pořád randí a pořád se dostávají do nějakých zmatků. Jsou prostě uvnitř stále stejné.

Celý koncept toho, co by měla žena v jakém věku dělat, naštěstí mizí. Jsou to hnusné stereotypy. Když vyjde v novinách fotka nějaké ženy, pořád se zmiňuje její věk, jako by se prodávaly podle data narození. To se u mužů neděje. Rozdělovat ženy podle věku není v pořádku. Podívejte se ostatně na obálku nové knihy o Bridget, modelce na fotce je padesát šest.

Bridget Jonesová je v knize Láskou šílená stále stejně ztřeštěná jako před téměř dvaceti lety, zestárne vůbec někdy?
Nemyslím. Lidé se ve své podstatě nemění, leda by rezignovali na život. Bridget zůstává svá, je živá a zkoumá možnosti života.

Čtou vaše knihy i muži?
Pokud jde o muže, u prvního dílu to byli hlavně gayové. Třetí kniha ale láká veškeré publikum. Nevím, čím to je, možná je více o životě obecně. Ale možná za to mohou čtečky, kde si mohou všichni číst, aniž by si někdo všiml, co to vlastně je.

Vznikne i třetí film?
Někdy určitě. Je to však komplikované a rozhodně to chvíli potrvá.