Akce tam nabídne moderované diskuse s germanistou a překladatelem Jiřím Stromšíkem, čtení vybraných ukázek v podání herce Miloslava Königa nebo ukázky autentických vzpomínek pamětníků z databáze Paměti národa.
Román vyšel německy v roce 1951 v Curychu, o rok později anglicky v Londýně, ale česká společnost má možnost seznámit se s ním teprve nyní.
Děj Spiklenců (Verschwörer) je zasazený do pražských kulis o velikonočním týdnu roku 1949, kdy se odehraje atentát na šéfa komunistické tajné policie. Následuje zatčení a bleskové vyšetřování širší opoziční skupiny, jež je obviňována i z mnoha dalších zločinů. Jediný týden stačí na zpečetění osudu toho, který se rozhodl zlu vzdorovat, i na další kariérní postup věčného kolaboranta, prospěcháře a oportunisty.
Magnesii Literu za knihu roku získala Dora Kaprálová, cenu čtenářů má Cyril Děckař |
„Skutečnost, že tu knihu za ta léta nikdo v češtině ještě nevydal, jde podle mne na vrub tomu, že to je kniha napsaná původně německy a vyšla mimo československé exilové struktury. Objevil ji až německý publicista Jürgen Serke, který Friedricha Bruegela zařadil do své knihy,“ uvedla za nakladatelství Sterne Eva Jelínková.
Na akci v pražském Centru Langhans naváže řada dalších aktivit, například představení knihy na veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem při doprovodném programu k československé exilové literatuře, debaty v Institutech Paměti národa po republice nebo zapojení knihy do seminářů Paměti národa pro učitele společenskovědních předmětů.
Rakouský a československý spisovatel Friedrich Bruegel byl vedoucím československé vojenské mise v Berlíně. Svůj post opustil nedlouho poté, kdy byl ve vykonstruovaném soudním procesu k trestu smrti oběšením odsouzen významný představitel zahraničního československého protinacistického odboje generál Heliodor Píka.
Foglarovky, které vybočují. První zapojuje do klubu dívky, druhá je třeskutě vtipná |
Sociální demokrat Bruegel v roce 1950 napsal svému zaměstnavateli, ministerstvu zahraničních věcí, rezignační dopis, v němž se vyznává ze své příslušnosti k dělnickému hnutí, za jehož principy vždy bojoval, a prohlašuje, že jeho minulý život mu „zapovídá mlčet nebo dokonce napomáhat současnému vývoji v Československu, které nesměřuje k socialismu, nýbrž ke zkorumpované policejní diktatuře“.
Emigroval do Londýna, kde žil do své smrti v roce 1955.
