Úspěch pokračování legendárního Jirotkova Saturnina zřejmě přivedl Miroslava Macka k myšlence opět se k originálnímu sluhovi vrátit – a autor tím trochu potvrdil platnost pořekadla o ošidnosti dvojího vstupu do stejné řeky.
Saturnin zasahuje |
Rozhodně se nedá říci, že by kniha byla špatná, je napsána kultivovaně, humor v ní nechybí a její čtení přináší příjemný pocit jakési starodávné laskavosti. Ani vtipné historky vyprávěné po večerech Mackovi nedošly. Jen už v člověku nevyvolává horečnou touhu zjistit, co zase nekonvenční sluha vyvede.
Macek tentokrát posílá Saturnina s celou známou partičkou do zasněžených Orlických hor, do luxusního sídla továrníka Kadláčka, čerstvého tchána doktora Vlacha. Hojně se tam požívají luxusní pokrmy a popíjejí ušlechtilá vína – v tom by Mackův text mohl posloužit jako slušný bedekr, teta Kateřina hýří příslovími, její manžel snáší se stoickou ironií její výstřelky, vypravěč a Saturninův pán je nadále lehce tupý (co na něm ta krásná Barbora vlastně vidí?), Milouš čmárá neumělé zamilované veršíky a tak dále.
Všechno tu už bylo, nejzábavnější je špičkování doktora Vlacha a jeho novomanželky Zorky. Z prvního Mackova Saturnina utkvěla v paměti poznámka strýce Františka, že vyměnit jednu manželku za jinou je jako přestoupit na Titaniku z jedné paluby na druhou. Teď si asi čtenář odnese do života repliku doktora Vlacha na Zorčino tvrzení, že ona s penězi vždycky vychází: ano, ale nikdy se s nimi nevrací. A svatba na závěr? Samozřejmě nemůže chybět.
Růžová totalita
Bude? Nebude? Raději aby nebylo to, co líčí ve své sarkastické novince Věra Nosková.
Rozkošný zákon |
Bylo by děsivé žít v mamariátu, společnosti, kde když se žena blíží k osamělému muži, ten raději prchne, neboť by ho mohla z něčeho obvinit a žena má vždycky pravdu. Zvláště ta hodně tlustá, nečesaná a nemytá – protože právě takové a jejich strana SRP ovládají parlament, vládu, a tudíž celou zemi.
Štědře nadílejí matkám samoživitelkám, které si děti pořizují ze spermobanky, a muže, kteří si tajně užívají s robotkami připomínajícími dávné půvabné herečky a modelky, přesunuly na pátou kolej.
Věra Nosková
Jenže chuť na sex ženy neopustila. Tak si Gracie, morbidně otylá předsedkyně strany a ministryně spravedlnosti, vymyslí zákon zvaný rozkošný, podle něhož každý muž musí vyhovět ženě, která ho o sex požádá.
Tuhle růžovou totalitu popisuje Nosková mrazivě, nelítostně a s analytickou přesností. Laskavosti tu není ani za mák, láska se sice objeví, ale je vzácná a potýká se s potížemi. Boží mlýny melou, ale hodně pomalu. A blíží se parlamentní volby.
