Kolem této základní situace vytvořila Anna Fodorová ve svém románu První terapie, v překladu Pavly Horákové vydaném nakladatelstvím Labyrint, nesmírně poutavý, kultivovaný a psychologicky propracovaný příběh.
Odehrává se v první půli devadesátých let: Československo se rozpadlo, v Bosně zuří krutá válka, která se nepřímo dotkne i Gail. A ona sama, která chce pomáhat druhým, se potýká s vlastními problémy.
Její sedmnáctiletý syn si našel přítelkyni a Gail se jen těžce smiřuje se začátky jeho sexuálního života, zvláště když s jejím vlastním to je poněkud nahnuté. Její milovaný Eddie je čím dál tím silněji zaujat novou kolegyní z práce, která perfektně dokáže využívat svých trablů, ať skutečných, nebo předstíraných.
První terapieAnna Fodorová přeložila Pavla Horáková Labyrint, 2019 224 stran Hodnocení: 70 % |
Ale hlavně: co s Alenou? Psychoterapie je přece založená na tom, že se pacient vypovídá. Ale tahle žena mlčí a mlčí a jen postupně se rozmluví. Ze střípků si Gail skládá historii dívky, která se jako mladičká studentka vydala v roce 1968 do Anglie za prací a jejíž otec, jenž ji přijel navštívit, zmizel při koupání v moři v den, kdy vojska Varšavské smlouvy vtrhla do Československa.
Ale zmizel skutečně? To je záhada, která Gail stále více znepokojuje a již se chtíc nechtíc rozhodne vyřešit. Navíc se mezi ní a Alenou rodí zvláštní pouto, přesahující klasický psychoanalytický „přenos a protipřenos“. Anna Fodorová, sama česká emigrantka, kromě psaní scénářů pro BBC pracuje jako soukromá psychoterapeutka, má tedy v oblasti, o níž píše, bohaté zkušenosti. A ve svém románu, zalidněném uvěřitelnými a většinou sympatickými postavami, je výtečně zúročila.
