Přeživších se zdravým rozumem a tělesnou schránkou zůstává čím dál méně. Jedním z nich je i hlavní hrdina a zároveň vypravěč Planety idiotů, bývalý obchodník na burze, posléze zkrachovalá existence. Chlapík od rány s poněkud načernalým smyslem pro humor. Ostatně něco jako sám autor knihy Roman Bureš.
Planeta idiotů je chmurná apokalyptická vize, jíž občas probleskuje humor tak hutný a lepkavý, že by se jím dala asfaltovat dálnice. Hlavní předností jeho knihy o konci světa, jak jej známe, je ovšem spád.
Příběh chytí od první stránky, Bureš umně představí hlavní postavy, roztrousí několik náznaků, že je cosi v nepořádku, a pak nemilosrdně lapí pod krkem.
Umí napsat scény, u nichž tuhne krev v žilách, to když ona tajemná Matka začne naplno předvádět své „schopnosti“. Její identitu pochopitelně tají až do konce, byť při troše zamyšlení nedá práci uhodnout, o koho či co vlastně jde.
Další plus představuje zasazení do současné doby – kromě koronaviru tu jsou narážky na politickou situaci ve státě a na scéně se objeví také jistý nejvytíženější moderátor vlastní televize.
I díky tomu je Planeta idiotů až nepříjemně intenzivní a při čtení se neubráníte myšlence, jak byste se zachovali, kdyby se něco podobného opravdu stalo. Mimochodem, autor v doslovu prozrazuje, že impulzem k napsání knihy byl jeho živý a docela děsivý sen.
Planeta idiotůAutor Roman Bureš, nakladatelství Epocha |
Burešův živý, energický styl lze přirovnat například k Františku Kotletovi nebo Danielu Grisovi a jeho našlapané sérii se soukromým detektivem Larsem.
Oproti románovým kolegům si bývalý osobní strážce a vyhazovač nelibuje v takovém množství hlášek, zato je však znepokojivější.
Autorovu nejnovější knihu není problém zhltnout na jedno otevření, ale ještě nějaký čas po dočtení ji není možné dostat z hlavy. Zosobňuje zkrátka trochu více než jen kratochvilné, takříkajíc „brakové“ čtivo.
