RECENZE: Významně bezvýznamný román Milana Kundery. Zcela typický

Slavnost bezvýznamnosti. Typický kunderovský titul, typický kunderovský sloh, souhrn jeho témat. Rozsahem sice spíše novelka – ani ne sto stran, obsahem a dopadem však jednoznačně román.

Spisovatel Milan Kundera | foto: Profimedia.cz

Opět v typickém kunderovském stylu. A precizně přeložený Annou Kareninovou, sluší se zmínit hned na začátku. Protože tak má vypadat citlivý převod, při čtení zapomenete na to, že čtete Kunderu v překladu.

O Slavnosti bezvýznamnosti se hovoří a píše jako o sumáři všech životních Kunderových témat, s čímž se dá bez výhrad souhlasit. Opět tu máme vypravěče (ne nutně Kunderu samého), který vystupuje z děje, glosuje vše napsané, pro lepší porozumění neváhá doslova zopakovat začátek první kapitoly.

Děj je utkaný z lehounké a přitom pevné a pružné látky. O příběh jako takový tu nejde, Kundera se obrací do historie, mrazivě působivou bajkou připomene Stalina, v ozvěnách se vrací jeho oblíbený motiv zmechanizovaného sexu bez lásky a dojde i na mystifikaci. 

Slavnost bezvýznamnosti

85 %

Milan Kundera, překlad Anna Kareninová

Milan Kundera tu opět vede živý dialog se čtenářem, netvrdí, že vše napsané je nutné přijímat slovo od slova, mezi řádky vybízí k vlastní interpretaci. Činí tak živou, jiskrnou a vtipnou formou. 

Na první přečtení působí Slavnost bezvýznamnosti jako žert, hříčka. Ale vyplatí se tu útlou knížku číst opakovaně. Při dalším čtení vyplavou na povrch čím dál ostřejší kontury. Vše, co se zdálo jen letmo nahozené, získá své pevné místo, každičký detail hraje ku prospěchu celku. A přitom je to celé jen… bezvýznamnost.