RECENZE: Úzká cesta. Most přes řeku Kwai pro vášnivé čtenáře

„Možná spousta lidí lásku nikdy nepozná.“ Síla australského spisovatele Richarda Flanagana je v tom, že podobné věty dovede napsat objevně. Spočívá to v bohatém kontextu jeho románu Úzká cesta na daleký sever, který umožňuje čtenáři, aby si toto hořké (byť banální) poznání naplno připustil.

Zrekonstruovaný most přes řeku Kwai se nachází v thajské provincii Kanchanaburi a je stále v provozu. (18. 6. 2015) | foto: Charles Dharapak, AP

U Flanagana ho k němu dovede plasticky a promyšleně postavený příběh, napsaný srozumitelně a přitom poutavě.

Zúžit záběr Flanaganova románu jen na historii australských zajatců za druhé světové války, kteří jako japonští otroci stavěli v r. 1943 železnici Barma–Thajsko, by byl politováníhodný omyl. Přestože se Flanagan držel mimo jiné vzpomínek svého otce, který otřesné podmínky vjaponských zajateckých táborech zažil. Z devíti tisíc zajatých Australanů nepřežil každý třetí; celkový počet obětí zřejmě přesahuje sto tisíc.

Nabízí se srovnání se slavným románem (a filmem) Most přes řeku Kwai (Pierre Boulle, knižně 1952). V Mostu přes řeku Kwai je hlavní postavou charizmatický plukovník Nicholson, který bojuje svůj zápas za vlastní integritu a za důstojnost svých vojáků tak srdnatě, že se nakonec ocitne na straně Japonců.

Richard Flanagan - Úzká cesta na daleký sever

To Úzká cesta na daleký sever má docela jiného protagonistu a její příběh má podstatně širší záběr. A otevírá se tak nejen ctitelům militarií, ale všem vášnivým čtenářům.

Vojenský lékař Dorrigo Evans je trochu sebestředný, trochu lhostejný, určitě velký individualista a ctitel riskantních řešení, dále chronický sukničkář... který si sám o sobě nedělá žádné iluze. Rostoucí poválečná sláva, jíž ho oceňuje australská společnost, ho překvapuje a otravuje.

Byli přece jiní, kteří zažili totéž co on. To, o čem se nedá vyprávět. Kniha totiž zachycuje nejen utrpení zajatců na Železnici smrti – pojaté naturalisticky, s napětím prvotřídního dobrodružného filmu, ale bez filmových zjednodušení. Její velká část se odehrává po válce, kdy se přeživší vesměs neúspěšně pokoušejí zapojit do normálního života.

Flanagan je zachycuje i pohledem jejich dětí a zdařile popisuje to, že příliš velké utrpení vlastně ztrácí smysl – a vysvětlení. Autor také věnuje pozornost japonským věznitelům, jejich motivům, postojům a pozdějším osudům.

Vysvětluje tezi, podle které zajatec pozbyl zajetím důstojnosti a ztratil právo zůstat v kategorii člověka. Mimochodem, tyto teorie jsou zvláštním argumentem pro univerzálnost lidských práv – nebo bychom měli ponechat tehdejším Japoncům právo udřít zajatce k smrti jen proto, že měli na lidskoprávní problematiku jiný názor? To je však jen jedna zúvah, které román provokuje.

A láska? Úzká cesta na daleký sever je román také o ní, a možná právě o ní. Dorrigo Evans ji pozná ve všech podobách – od spalující a beznadějné lásky milenecké (v mimomanželském vztahu) po nenaplněnou lásku v manželství.

Úzká cesta na daleký sever

90 %

Richard Flanagan

Román je prozářený realistickými azároveň básnickými popisy smyslového vytržení nad tělesnými detaily Dorrigovy milenky. Dojde i na smyslové prožitky otce rodiny, kdy je to všechno (v případě hlavního hrdiny) komplikovanější.

Název knihy odkazuje ke konfrontaci kultur – je totiž citátem z klasické japonské poezie. Tu si japonští důstojníci berou na pomoc v náročných chvílích, kdy si potřebují potvrdit vyvolenost své země.

Poeticky zaměřený tyran může působit jako klišé – Flanagan má však daleko k tomu, aby stavěl povrchní srovnání a očekávatelné kontrasty. Poezie má v jeho románu pozici něčeho tak dokonalého, že to ve skutečnosti neexistuje. Flanaganův román je naopak svrchovanou prózou, která dovede zachytit skutečnost s mnoha jejími protiklady. A ještě se to celé moc dobře čte.

Flanaganův román získal předloni Man Bookerovu cenu pro nejlepší anglicky psanou knihu (v roce, kdy se cena poprvé otevřela všem autorům píšícím anglicky, bez ohledu na národnost).

V Austrálii již Flanagan dostal řadu cen za své faktografické knihy a romány. Dovedl vnich „regionální“ australskou problematiku představit takovým způsobem, že příběh si podmanil prostředí, kde se odehrává. Což je případ i Úzké cesty na daleký sever.