Schovává si ji totiž sympaticky uvnitř. A i když má Uranova své mouchy, Elbe si za něj zaslouží hlavně slova chvály.
Hrdinou příběhu je padesátník, Angličan Henry Robotham, jehož přítelkyně Angela se během pátrání po českých předcích v srpnu 1968 propadla v Jáchymově do země a beze stopy zmizela. Třicet let poté se do města uranu, stříbra i hrůzných politických zločinů Henry na doporučení terapeuta vrací. Činí tak, aby jednou provždy skoncoval s traumatem, které tři dekády tíží jeho duši. Na cestě do porevoluční České republiky jej doprovází neurotická partnerka Suzanne.
Mák, radon i uran
Společně se po několika humorných příjezdových patáliích ocitají v hotelu pojmenovaném po slavné objevitelce radia a polonia Marie Curie-Sklodowské. V ubytovacím zařízení, kde se každé ráno servíruje neodolatelný makový závin, vany se plní léčivou radonovou vodou a nad vším bdí oko charizmatické doktorky Estely Hansové.
A právě někde tam začíná zmiňovaný experiment s prvky fantasy, absurdna i hororu. Autorka se podle svého vyjádření pro Český rozhlas rozhodla pro ozvláštnění především proto, že jí osud celého Jáchymova přišel až příliš tíživý.
Elbe tak čtenáře postupně staví tváří v tvář nejen tvrdé realitě padesátých let a normalizačního Československa, ale také zla nebezpečně koncentrovaného v jednom jediném člověku i odvěké otázce – chtěli byste být nesmrtelní? Aby to však nebylo zase tak závažné, odlehčuje knihu přesně načasovaným sarkasmem či drobnými bizarnostmi. Od jízlivých narážek na akademické grantové systémy až po téměř potterovské názvosloví nadpřirozených látek.
Román má bez dvou čtyři sta stránek a asi by si zasloužil ještě trochu proškrtat. V některých scénách Elbe čtenáře nenapíná, ale přímo přepíná a občas v prudkých přechodech do fantaskního světa neposkytuje dostatek prostoru se zorientovat. Čtenářsky přívětivé to příliš není, odpustit se to však dá.
UranovaLenka Elbe 400 stran Argo, 2020 |
Obzvlášť když autorka hned na další stránce přesvědčí, že k intenzivnímu pomatení smyslů netřeba požívat lysohlávky nebo jiné psychedelické látky, stačí se začíst do Uranovy. A to se povede málokterému debutantovi.
Lenku Elbe k sepsání knihy inspiroval její dědeček, politický vězeň, který ji svým vyprávěním o padesátých letech pobídl k návštěvě Jáchymova. A místo toho, aby svůj příběh od začátku založila na osobní zkušenosti, rozhodla se líčit a interpretovat české dějiny optikou cizince. Rozhodnutí střízlivé a možná i osvobozující. Uranova je prostě jiná, do jisté míry nečeská. Byla by škoda, kdyby zapadla. I když to pověstné vyrovnání se s minulostí formou léčby šokem asi každému úplně nebude po chuti.
