RECENZE: Málem skončila jako komunismus. Bakerová nyní roztančila komiks

Loni Kiki, letos Josephine. Řeč je o skvělých komiksech, které vyšly v češtině autorské dvojici Catel & Bocquet. V produkci nakladatelství Argo, v překladu Markéty Krušinové.

Tanečnice a zpěvačka Josephine Bakerová | foto: ČT 2

Jak Kiki z Montparnassu, tak Josephine Bakerová platily mezi světovými válkami za celebrity. První byla múzou, o kterou se prala výtvarná a literární avantgarda. Druhá přepsala pravidla revuální zábavy – svou provokativní vizáží, svými jedinečnými tanečními čísly, ale i svým osobnostním formátem.

V tom je mezi nimi asi největší rozdíl: Bakerová měla silně rozvinuté sociální cítění, byla humanistkou, fandila socialismu. Adoptovala dvanáct dětí, celoživotně bojovala proti rasové diskriminaci. Jako americká černoška, narozená v roce 1906, nemohla jinak. Brutální šikana kvůli barvě kůže byla v Americe na programu ještě dlouho po druhé světové válce.

V devatenácti odešla Bakerová do Francie. V kosmopolitní, otevřené a tolerantní Paříži okamžitě uspěla. Rychle pak dobyla evropské kabarety, divadla, kina. Stala se z ní hvězda první velikosti. První černošská celebrita světového formátu. 

Měla v sobě živel prodchnutý smyslností, sexualitou. Tančila podle prvotních rytmů světa: nespoutaně, primitivně, divoce. S totálním nadšením pro věc, s elánem, chutí, bytostnou radostí. Když Evropu pohltila válka, stáhla se z pódií a začala pomáhat Francii jako špionka.

Obálka komiksu

Na pět set stran

Po válce pak adoptovala děti různých národností, různé víry a barvy pleti, aby ukázala, že to jde. Jenže málem skončila jako komunismus: v obrovských dluzích a sama.

Naštěstí svět na ni nezapomněl. Půlstoletí po úspěchu na pařížské scéně se konal fenomenální návrat. Ale protáhl se v melodrama: čtyři dny po vystoupení Bakerová zemřela. Catel & Bocquet ji teď vracejí do života. A v plné parádě.

Josephine Bakerová

autor: José-Luis Bocquet, Catel Muller

nakladatel: Argo

překlad: Markéta Krušinová

568 stran, 498 Kč

Hodnocení: 90 %

Černobílá kresba Josephine Bakerové sluší, a to jak v pozitivu, tak v negativu, v dynamických záběrech i poklidnějších scénách. V černobílé rezonuje vlastně celá meziválečná éra: fotografie, film, výtvarný expresionismus, zájem o umění přírodních národů, dekadentní, zešeřelé kabarety i temnota, která se do Evropy přivalila s Hitlerem. V komiksu, který má přes půl tisíce stránek, chybí sice česká stopa (Bakerová byla třikrát v Praze, její slavná pařížská show ovlivnila rané dílo Toyen), ale i tak jde o jedinečnou poctu.

Poctu globální celebritě, která přes veškerá lákadla a svody populární kultury zůstala především člověkem.