RECENZE: Předvoj knihy Jako zabít ptáčka je slabý

Anglicky vyšla překvapivá novinka, druhá kniha Harper Lee, která se proslavila románem Jako zabít ptáčka. Titul Jdi, postav hlídku byl očekáván jako literární událost roku, nadějím však nedostojí.

Z filmu Jako zabít ptáčka podle předlohy slavné knihy Harper Leeové. | foto: Universal

Nečekaně nalezený rukopis, jenž navazuje na bestseller Harper Lee Jako zabít ptáčka, vyvolal mezi fanoušky hysterii. Počet objednávek nové knihy Jdi, postav hlídku byl na internetovém obchodu Amazon dokonce vyšší než u posledního dílu Harryho Pottera a překonal dosavadní rekord. Česky můžeme dílo očekávat v nakladatelství Mladá Fronta, pokud vše dobře dopadne, příští rok na jaře.

Jdi, postav hlídku

40 %

Autorka: Harper Lee

První knihu Harper Lee Jako zabít ptáčka, oceněnou Pulitzerovou cenou, si zamilovaly miliony čtenářů. Osmiletá holčička Čipera tu ze svého pohledu popisuje, jak se její otec, právník Atticus, ujme obhajoby černocha, který byl na rasistickém Jihu USA obviněn ze znásilnění. Ani jasné důkazy neviny ho však nezachrání před trestem smrti.

Děj novinky se odehrává o dvacet let později. Po prvních stránkách přichází radostné shledání s oblíbenými jmény, kniha hraje na nostalgickou notu a čtenář se těší na dokonalou jízdu, již autorka zase rozpoutá. Záhy však přijde zlom.

Přichází deziluze

Hrdinčin sympatický a vtipný bratr Jem zemřel, charizmatický Atticus je těžce nemocný starý muž, nadto rasistický fanatik. Atticus, kterého si svět pamatuje jako neústupného tolerantního obhájce, americký morální vzor? I dospělá Čipera žijící v New Yorku se zděsí, když po svém návratu domů nachází otce, jak čte útočné pamflety či se podílí na mítincích pořádaných bílými na protest proti černým. A čtenář je zděšen s ní.

Není divu, že už zveřejnění první kapitoly odpálilo v amerických médiích prakticky bombu. Celé to trefně shrnuje recenzent Michiko Kakutani z New York Times: „Jdi, postav hlídku je zneklidňující kniha, která přináší zarážející vyvrácení zářícího idealismu Jako zabít ptáčka. Tento příběh vypráví o svržení idolů, jeho hlavním tématem je deziluze.“

Fanouškovské zklamání

To je však teprve začátek. Po první stovce stránek čtenář stále neví, co chce kniha sdělit. Ve druhé polovině se dojem zlepší – nebo už člověk přivykl tempu vyprávění, dokonce se objeví i náznak děje. Aktuální rodinné dění však nudí, byť je znovu prokládáno historkami ze vzniku jižanského fiktivního města Maycombu a vůbec z pozadí jižanské kultury a mentality. Což fungovalo skvěle v Jako zabít ptáčka – díky vysvětlivkám pozadí rasistické tematiky se výrazněji rýsovala její dobová palčivost. V nové knize však stejný postup nezabírá a těžko se chápe, proč se vlastně opakuje. Kniha Jdi, postav hlídku je silná v momentech, kdy se Čipera vrací do svého dětství; tehdy se nejvíc blíží kvalitám díla Jako zabít ptáčka, jehož geniality však nedosahuje. Je logické, že všichni fanoušci slavného románu si novinku zcela jistě přečtou, berou to jako svého druhu povinnost, ovšem vzhledem k vysokému indexu kultovního očekávání budou nutně zklamáni.

Test tolerance

Ač se vrací k týmž postavám, je kniha Jdi, postav hlídku zcela jiná než Jako zabít ptáčka; snad úplně ve všem. Tam, kde první působila jako okouzlující, vřelá, citlivá i šokující, vyznívá druhá nudně a nezáživně, zcela postrádá jiskru a svěžest předchozího příběhu. Po prvotním rozčarování a zjištění, že se novinka nijak výrazně nezlepšuje, spíše poněkud bezcílně a unaveně bloumá, ji dočte výhradně oddaný ctitel Harper Lee, důvěrně znalý kvalit díla Jako zabít ptáčka, který do poslední strany nemůže uvěřit a stále doufá ve změnu – je to přece „jeho“ Harper Lee. „Pro miliony lidí, kterým byla kniha Jako zabít ptáčka drahá, přináší Jdi, postav hlídku test jejich tolerance a schopnosti odpustit,“ píše Sam Sacks v recenzi listu Wall Street Journal a má naprostou pravdu.

Překvapivý nález

Bohužel zajímavější než kniha sama je její zákulisí. Loni na podzim – podle jiné verze již o tři roky dříve – se objevil více než šedesát let ztracený rukopis; nalezla ho právnička spisovatelky Tonja Carterová, která ho posléze předala agentovi téměř devadesátileté Lee. Navíc Jdi, postav hlídku vychází sice jako pokračování, ve skutečnosti však jde o první ranou verzi Jako zabít ptáčka. Což vysvětluje, proč je slabší a vzdor staršímu věku hrdinů působí nezrale. Jisté styčné body lze najít, knihou prostupuje téma rasismu, ale ústřední motiv neprávem odsouzeného černocha tu má podobu jen krátké zmínky uprostřed šedi.

Tím však série nekončí. Tonja Carterová naznačila, že by se v Monroeville v Alabamě mohla nacházet ještě třetí novela Harper Lee. Snad bude lepší než Jdi, postav hlídku.