Kdo chce znát odpovědi, může sáhnout samozřejmě po některé z velkých biografií, které o něm byly napsány, anebo si vzít k ruce komornější, rychlejší médium: komiks. V pražském Argu právě vydali stoosmdesátistránkové album s návodným titulem Darwin: Plavba na lodi Beagle. Najdou si v něm své jak dospělí, tak mládežníci, kterým je album primárně určeno.
Když se Darwin nalodil, bylo mu dvaadvacet – a neznamenal nic: trpěl prudkým bušením srdce, maminka si po jeho odjezdu vyčítala, že mu nabalila s sebou málo kapesníků, a jen co přibyl na loď, dostal mořskou nemoc. Čeho se mu nedostávalo na těle, dohnal však rychle na duchu. Během cesty, která se z původního plánu protáhla na dvaapůlnásobek, navštívil Ameriku, Afriku i Austrálii, řadu věcí objevil a řadu jiných pochopil.
Už v první půli 19. století, kdy byla jeho domovská Anglie globální velmocí a dávala to všem okolo jasně najevo, prohlásil, že rozdíly mezi rasami neexistují. Nejen to: byl za rouhače. Tvrdil totiž, že zeměkoule není stará šest nebo deset tisíc let, jak se domnívá Bible, ale mnohem starší. A posbíral nebo vykopal k tomu dlouhé řady důkazů. Když se v roce 1836 vrátil domů, byl z něj slavný a uznávaný vědec.
Darwin: Plavba na lodi BeagleFabien Grolleau, Jérémie Royer přeložila Markéta Krušinová Argo, 2019, 176 stran |
Protože nechtěl svou převratnou teorii uspěchat, v klidu na ní dělal dál přes dvě dekády. Než doputovala zpráva Alfreda Russela Wallace, že evoluce má základ v přírodním výběru. Darwinovi zatrnulo, ale stihl to: spis rychle dokončil a publikoval. Dnes je v evoluční biologii jednička, Wallace zůstal skryt ve stínu.
Komiks z Arga je sice po výtvarné stránce průměrný, nijak nevybočuje z tradičních kvalit frankofonního komiksu posledního století, ale důležitější je, co říká. Na Darwinovu plavbu se totiž podařilo navěsit motivy nejen vědecké, ale taky rodinné, dobrodružné, milostné. A hlavně motiv osobnostního vývoje a zrání. Portrétuje vědce s jeho silou i slabostmi. Místo monumentálního pomníku stojí před čtenáři člověk.