Provokován otázkami Jana Rejžka i publika, vyprávěl o maďarské velkohubosti, svobodě a diktatuře, vášni pro fotbal i způsobu, jak efektivně tahat pytle cementu.
Podle Esterházyho se to má s cementem jako s literaturou - je třeba rozložit síly tak, aby náklad (příběh) poháněl nosiče (autora). To pohánění začíná názvem, ale někdy to u názvu i skončí.
"Sním o příběhu nazvaném Jednoduchá historka, sto stran, možná právě proto, že mé knihy nejsou jednoduché ani nemají sto stran," řekl Esterházy.
V češtině mu nyní vyšla Malá maďarská pornografie. Tenhle titul u nažhavených čtenářů narazil - v dotčených dopisech se prý dožadovali slíbených prasečinek...
Došlo však i na vážná témata, jako na spolupráci autorova otce s tajnou komunistickou policií. O tom se Esterházymu mluvit nechce, odkazuje na román Opravené vydání, v němž historii vypsal.
"Otec zemřel roku 1999 - a 1. ledna 2000 jsem se to dozvěděl. Asi to pro nás oba bylo velké štěstí, ale nerad bych o tom vtipkoval," řekl.
Raději vypráví o svých větách, klenutých a prošpikovaných odkazy, takže překladatelé úpí. "Mám perverzní radost, když napíšu větu, kterou nikdo nepřeloží. Ba hůř, každý ji přeloží špatně."
