Jsou čtyři: Georg Heym, Jakob van Hoddis, Gottfried Benn a Georg Trakl. Ta jména zná tuzemský čtenář dobře z řady samostatných knížek. Většinu z nich přeložil do češtiny Ludvík Kundera, který byl Malého vysokoškolským učitelem. Rovněž Malý jim věnoval jako překladatel pozornost: jednak v antologii Držíce v drzých držkách cigarety (2007), jednak ve výboru z Traklových básní Podzimní duše (2005). Přítomná knížka čerpá vydatně právě odtud, z již hotového, moc nového v ní nenajdeme. Nový je především rámec – titulní „prokletost“. O co jde?
Prokletý básník má většinou brutálně pohnutý, nešťastný osud. Heym se ve čtyřiadvaceti letech utopil při bruslení, Trakl se v sedmadvaceti předávkoval kokainem, van Hoddis zešílel a jako blázen byl zavražděn v rámci Hitlerova tažení za čistý a zdravý národ. Jediný Benn, povoláním lékař se specializací na pohlavní choroby, se dočkal na konci života uznání i jisté slávy.
Našly by se v dějinách německé poezie tragičtější, prokletější osudy, než byl ten Bennův. Stačí připomenout šíleného Hölderlina nebo předčasně zemřelé Novalise a Georga Büchnera. Jenže k nim nechová Radek Malý tak vřelé sympatie. U něj jsou na prvním místě autoři expresionismu. Literárního směru, který vyrukoval s chmurnými a běsnými náladami, vyvolanými jednak hrůzami první světové války, jednak přízraky moderního velkoměsta.
V expresionismu, jehož tradici je Malý věrný i ve své vlastní básnické tvorbě, „démoni rostou jako šílení“ (Heym) a boha vystřídala na nebesích „koruna stvoření, to prase, člověk“ (Benn). Tedy cynická groteska abrutální škleb, bolest a zmar, marnost a smrt.
Prokletí básníci německé poezieautor: Gottfried Benn, Georg Heym, Radek Malý, Georg Trakl, Jakob van Hoddis nakladatel: Archa překlad: Radek Malý 144 stran, 289 Kč |
Prokletý básník má však i další kvalitu – důležitější než pohnutý osud. Jeho dílo přesahuje svoji dobu. Je výjimečné a pro svoji výjimečnost v době vzniku zatracované. Nejznámější z českých „proklatců“ Karel Hynek Mácha by mohl vyprávět.
Podobně Heym, van Hoddis, Benn a Trakl. Bez jejich přínosu by byla slabší jak meziválečná avantgarda, tak generace poválečných básníků. A nejen těch německojazyčných, obecně evropských a možná i světových. Každý z toho kvartetu má své: Trakl je nejnaléhavější, Heym nejtragičtější, van Hoddis nejhumornější, Benn nejmorbidnější.
Výbor Radka Malého funguje ještě v jednom ohledu. Jako protipól knížky Malé lalulá, kterou sestavil v roce 2014. V ní představil čtyři německé básníky veselé noty, jazykové grotesky a nonsensu: Christiana Morgensterna, Joachima Ringelnatze, Hanse Carla Artmanna a Ernsta Jandla. Ve spojení s ní fungují Prokletí básníci německé poezie nejlíp.
