Postava v Pratchettově knize za 135 531

  17:40aktualizováno  17:40
Hrdinou v příštím díle Úžasné Zeměplochy Terryho Pratchetta se stane Ladislav Pelc z Prahy, který v aukci na iDNES nabídl nejvyšší částku, a sice 135 531 korun. Jedná se o rekordní obnos získaný z aukce na iDNES. Celý výtěžek připadne na obnovu srpnovou povodní zničeného pražského Divadla v Dlouhé. Vítěz aukce bude mít ve světovém knižním hitu postavu se svým jménem a domluvenými vlastnostmi. "Ještě si nejsem jistý, jaký charakter bude hrdina mít, asi to bude směska lidí," řekl ke svému vítězství Pelc.

VSTUP DO AUKCE
Aukce o postavu v příští knize Terryho Pratchetta proběhla ZDE.

"Do finančního rozpočtu mi to nezasáhne," prozradil vítěz, který Pratchettovy knihy četl a je spisovatelův fanoušek. K aukci dodal: "Bylo to zábavné."

Dražby se zúčastnilo 15 lidí, vítězný Ladislav Pelc se připojil až jako poslední ve 13:36, začal na 42 tisících. V aukci se objevily pouze dvě ženy. Do sta tisíc přihazovali už jen tři lidé, od stovky byli finalisty Pelc a Jan Lučan, přičemž Pelc nabízel "magická" čísla jako 111 111 nebo právě vítězné 135 531.

"Blahopřeji panu Pelcovi. Bylo to skvělé," vzkázal v diskuzi těsně po skončení dražby Jan Lučan. Pelc mu odpověděl: "Díky. Taky jsem se bavil. Rád bych Vás potkal, jste asi podobný blázen."

Doposud byl v aukci na iDNES za nejvyšší částku vydražen zájezd na Zimní olympijské hry v Salt Lake City letos v lednu, a sice za 85 000 korun.

Jedná se o výjimečnou akci, pro kterou se Pratchett rozhodl v rámci pomoci divadlu, se kterým je v kontaktu již zhruba rok. "Doufali jsme, že by se výsledná částka mohla přehoupnout přes padesát tisíc. Výsledek překonal naše očekávání, máme obrovskou radost," nadšeně sdělila Karola Štěpánová z Divadla v Dlouhé.

V loňském roce zavítal Pratchett do Divadla v Dlouhé na českou premiéru dramatizace svého románu Soudné sestry. Inscenace britského autora fantasy literatury nadchla. Zůstal s divadlem v kontaktu a po nedávných povodních se rozhodl vlastními silami pomoci. Osobně poslal 1000 liber a podpořil internetovou tombolu, jejíž výtěžek - 1500 liber (zhruba 72 750 korun) - byl rovněž poukázán na povodňové konto divadla (vylosovaní výherci získali originály pratchettovských ilustrací).

Zeměplocha stojí na čtyřech slonech - a na humoru

Zeměplocha je metaforou našeho světa, pokřiveným zrcadlem nastaveným naší současnosti. Pratchett se dokázal ironicky vysmát podivné mentalitě náboženských fundamentalistů, korumpujícími vlivu Hollywoodu i politické korektnosti a zákonům o rovných příležitostech. To všechno na vysoké úrovni.

Podle nedávného průzkumu mezi britskými knihkupci se jeho romány kradou mnohem více než knihy kteréhokoli jiného autora. Deset procent objemu všech sci-fi a fantasy prodaných v Británii připadá na vrub jednoho jediného spisovatele. S trochou nadsázky můžeme říci, že žádný britský vlak nevyjede, dokud si alespoň v jednom kupé někdo neotevře jeho knihu. O kom že je řeč? O nikom jiném než o Terry Pratchettovi.

Jubilejní, pětadvacátý díl Úžasné Zeměplochy jménem "Pravda" byl nedávno dobrou příležitostí k rekapitulaci a malému zamyšlení, co vlastně lidé na Pratchettově humoristické fantasy vidí a proč si po celém světě získal tolik fanoušků. Pro nezasvěcené: Zeměplocha je kotouč, plochý svět na zádech čtyř gigantických slonů, kteří zase stojí na hřbetu šestnáct tisíc kilometrů dlouhé želvy A'Tuin.

Většina příběhů se pak odehrává v metropoli Ankh-Morpork, kosmopolitním městě bývaném takovou cizorodou a potenciálně výbušnou směskou, jako jsou lidé, trpaslíci, trollové, vlkodlaci, a dokonce živé chrliče. Před čtyřmi lety napsal Viktor Šlajchrt v týdeníku Respekt, že "děj (zeměplošských románů) působí jako řada celkem zábavných klipů, které však staršímu čtenáři začnou po chvíli připadat monotónní."

Nic nemůže být dále od pravdy: zatímco první dva díly (Barva kouzel a Lehké fantastično) byly parodickou reakcí na nekonečně špatné, třetiřadé odvary z Tolkiena a těžily hlavně ze situačního a slovního humoru, další pokračování jsou nepoměrně hlubší, s nepřehlédnutelnými filozofickými přesahy.

Zeměplocha je Pratchettovou metaforou našeho světa, mírně pokřiveným zrcadlem nastaveným naší současnosti, theatrum mundi, které demiurgovi Pratchettovi skýtá pestrou paletu beletristických možností. Tak například Malí bohové jsou výmluvným svědectvím o mentalitě náboženských fundamentalistů, Pohyblivé obrázky vypovídají o korumpujícím vlivu Hollywoodu lépe než suchá literatura faktu a Muži ve zbrani si zase berou na mušku politickou korektnost a zákony o rovných příležitostech. Pratchett sám k tomu říká: "Lidé jsou přesvědčeni, že opakem legračního je vážné, ale legrace není o nic víc opakem vážnosti, než je trojúhelník opakem černé. Opakem vážného je nevážné a opakem legračního nevtipné.

Já se pokouším psát o závažných záležitostech vtipným způsobem." Ačkoli jsou jeho romány přístupné všem čtenářům (svědčí o tom i fakt, že v Británii má mnoho fanoušků mezi teenagery, kteří by jinak knihu nevzali do rukou), ti vzdělanější si také přijdou na své: v Pyramidách Pratchett přehrává jednu scénu z Hughesova románu Tom Brown's School Days, Mortem se míhají narážky na Dickensovy Nadějné vyhlídky, zápletka Soudných sester využívá motivů ze Shakespearova Macbetha a Pratchettovy Dámy a pánové jsou mnohem podstatnějším způsobem založeny na Snu noci svatojanské.

A takto bychom mohli pokračovat dlouho, naštěstí toho není třeba. Nutné je ovšem připomenout, že k popularitě Pratchettových románů v českých zemích víc než výraznou měrou přispěl jeho dvorní překladatel Jan Kantůrek. Převod humoristického románu klade na jeho překladatele mimořádné nároky a Kantůrek se se stovkami slovních hříček a kalambúrů pokaždé vyrovnal zcela suverénně.

Jeho čeština je zvučná, šťavnatá a jadrná, využití slangových nářečních prvků vynalézavé, z jeho překladu čiší radost z jazykové hry. Pavel Eisner se kdysi durdil, že Češi "mají v rukou stradivárky a hrají na ně jako šumaři". Virtuosové jazyka českého jako Tomáš Hrách (který mimo jiné překládal Pratchettovu Nefalšovanou koč ku) dokazují, že tomu tak být nemusí. Ale zpátky k autorovi: na rozdíl od mnoha jiných humoristů je Pratchett spíš laskavý než mizantropický, nenápadným a nevtíravým způsobem propaguje obyčejnou lidskou slušnost a je jiskřivě zábavný, aniž se musí uchylovat k hrubým stereotypům.

Jeho poslední román Pravda začíná odhalením, že "trpaslíci umějí proměnit olovo ve zlato" (později se ukáže, že pouze zprostředkovaně, díky prvnímu ankh-morporskému tiskařskému stroji). Pratchett se svým trpaslíkům alespoň v jednom ohledu podobá: zcela neomylně dokáže z literární materie vykutat valouny humoru.

Autoři:

Mohlo by vás zajímat

23. 3. proběhne předávání filmových cen (Praha, Rudolfinum)
17. 3. bude mít premiéru pořad Za oponou na iDNES KINO


Nejčtenější

Zemřela zpěvačka Věra Bílá, romská hvězda plánovala velký comeback

Zpěvačka Věra Bílá v listopadu 2018

Ve věku čtyřiašedesáti let zemřela světoznámá zpěvačka Věra Bílá. Tento týden přitom měla zahájit plánované comebackové...

Zemřel Stanislav Zindulka, vtipný a dvorný kavalír ze starých časů

Herec Stanislav Zindulka na snímku z června 2017

Ve věku 86 let zemřel člen hereckého souboru Činoherního klubu, držitel Thálie i Českého lva Stanislav Zindulka. Zprávu...

RECENZE: Opravdu pocta Vondráčkové? Muzikál Kvítek mandragory klesl ke dnu

Jaromír Nosek a Miroslav Etzler v muzikálu Kvítek mandragory

Původní muzikál připravený na motivy písní Heleny Vondráčkové měl ve středu premiéru v Divadle Broadway. Tvůrci divákům...

Televizní rada si všimla vulgarit v seriálu Most!, žádá nápravu

Michal Isteník, Vladimír Škultéty, Martin Hofmann, Zdeněk Godla a Miloš...

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se vrátila k seriálu Most!, který se již uzavřel. Upozornila Českou televizi,...

KOMENTÁŘ: Hitler může, Jackson ne? Když se upravuje historie, končí legrace

Záběr z odebrané epizody seriálu Simpsonovi

Děda Simpson prý za svého pobytu v Evropě předváděl striptýz Adolfu Hitlerovi. To je v pořádku. Ale když jeho syn Homer...

Další z rubriky

RECENZE: Život k sežrání? Jediná dieta, která opravdu zabírá, je láska

Animovaný hrdina snímku Život k sežrání má rád jídlo a je to na něm znát.

Metráček po francouzsku, tak by se mohla jmenovat kniha Mikaëla Olliviera (1968) z produkce nakladatelství Baobab....

Jaroslav Rudiš končí s železnicí. Budu si muset najít jiné téma, říká

Spisovatel Jaroslav Rudiš s románem Winterbergova poslední cesta

Spisovatel Jaroslav Rudiš sepsal svůj první román v němčině a hned si vysloužil nominaci na cenu knižního veletrhu v...

Českoslovenští soudruzi byli jiní než Východoevropané z filmů, stojí v knize

Švédský spisovatel Jan Guillou

Další pohled zvenčí na tuzemské události roku 1968 je tady. Po britském spisovateli Simonu Mawerovi a jeho románu...

ZPOVĚĎ MAMINEK: Jsem na rodičáku a nemám uklizeno
ZPOVĚĎ MAMINEK: Jsem na rodičáku a nemám uklizeno

Mohla bych sbírat hračky (a další věci), luxovat a vytírat 24/7 a stejně by to nebylo vidět. Starší dítě je velmi aktivní, vynalézavé a nezabavitelné, takže stačí chvilka nepozornosti a je počmáraná zeď, vysypané něco, rozlité, rozpatlané… uklízím, chvilka nepozornosti a něco jiného. Jdeme ven, přijdeme zpátky, ze psa opadá prach a bordel, věnuju se jednomu dítěti, druhé rozdělá bordel. Asi chápete, co myslím.

Najdete na iDNES.cz