Philip Norman kromě biografií Micka Jaggera, Eltona Johna či Buddyho Hollyho napsal také ve své době nejkomplexnější knihu o Beatles nazvanou Shout! V roce 1981 se jí prodal neskutečný milion kusů, bestseller byl chválený i kritiky. Jenže byl rok po smrti Johna Lennona, a tak kytarista ve vlně nostalgie od Normana získal víc uznání, než si snad zasloužil. Aspoň podle McCartneyho, na jehož úkor se tak stalo. Prý také úspěšný titul obdařil urážlivými přezdívkami.
Paul McCartney: biografieAutor: Philip Norman Nakladatelství: XYZ 760 stran, 699 korun Hodnocení: 80 % |
Takže když v roce 2016 vyšla Normanova více než sedmisetstránková biografie „roztomilého Beatla“, byla to událost. McCartney její vznik opatrně posvětil, na její tvorbě se však osobně nepodílel. A autor musel uznat, že druhému ze slavné autorské dvojice poněkud křivdil, když tvrdil, že Lennon představoval „tři čtvrtiny Beatles“.
Navzdory tomu, že kniha ve zdařilém českém překladu Raniho Tolimata a Pavla Kreuzigera nazvaná Paul McCartney: biografie je tak trochu reparátem, rozhodně subjektu svého zájmu nepodkuřuje.
Už v raném období líčí Norman McCartneyho jako šovinistu, mladíka, co v nezvládnuté kocovině urazil a k odchodu z kapely přiměl bubeníka Colina Hantona, a s jiným spoluhráčem se zase rozžehnal kvůli honoráři. „Vždycky byl hodně na prachy – John nikdy žádné neměl, zato Paul si hlídal každou penny,“ vzpomíná v knize kytarista Ken Brown. Což vše na mladého McCartneyho sedí a Norman nemá potřebu lakovat historii narůžovo.
Z masožravce vegetariánem
Servítky si ostatně nebere ani v líčení vrcholu beatlemánie: „Muzikanti s manželkami či stálými přítelkyněmi ctili nepsaný zákon ‚sex na turné se nepočítá‘ a Paul se skutečně občas dopočítat pomalu ani nemohl. Bratranci Mikeovi Robbinsovi jednou popisoval zážitek, kdy v posteli leželi čtyři a on byl jediný zástupce mužského pohlaví.“ Zároveň tu rehabilituje McCartneyho coby rovnocenného Lennonova partnera, ač hektické období Beatles vnímá spíše přes rodinné a partnerské vztahy, milostné pletky, peníze (opět) a příležitostně střípky ze skládání (řeší se tu vznik legendární Yesterday) a nahrávání. To druhé převážně z posledních let kapely, kde ostatně leží i klíč k jejímu následnému rozchodu, takže ta zmínka musela padnout.
Obálka knihy Paul McCartney: biografie
Daleko více se Norman věnuje McCartneyho sólové dráze, což je možná drobná úlitba, anebo prostě výsledek dojmu, že odhalování, na kterou konkrétní kytaru byla nahraná ta či ona píseň z katalogu Beatles, prostě lépe popsali jiní a odhalit po letech jejich dlouho skrývanou prostopášnost je více na místě.
Až naturalisticky Norman líčí přerod masožravce ve vegetariána. Ač třeba Linda McCartneyová je považovaná za přímo vzor bezmasé kuchyně, autor připomíná, že „svou nejranější příchuť slávy okusila díky receptu na sekanou v listu Arizona Daily Star“.
Lennonova smrt
McCartneyho životopis by nebyl kompletní bez Lennonovy vraždy. Šok, vztek, obavy o vlastní život, usmiřování s Yoko, vyrovnávání se s tím vším a nejvíc s obrazem Johna Lennona jako zvěčnělého světce. O tom ví ostatně Norman své. A s přáteli prý už nakonec dokázal McCartney o tragickém okamžiku žertovat v tom smyslu, že Lennonova smrt byla posledním projevem jeho nadřazenosti: „Zemřel jako legenda a já zemřu jako starý chlap. Typický John!“ Na rozdíl od dřívějších knih tu samozřejmě dojde i na McCartneyho těžký rozvod s Heather Millsovou, jenž je rekonstruován poměrně detailně a kterým zevrubná biografie zatím končí.
Fotogalerie |
Na nejnovější mccartneyovské životopisné publikaci je podstatné, že její autor píše nesmírně poutavě, přiměřeně lidově a přitom události a místa přibližuje velmi plasticky – pro budoucí kariéru Beatles klíčový klub Jacaranda v Liverpoolu například líčí jako kavárnu, kde „porce toastů s džemem stála jen pět starých penny“.
Čtenář se tak s každou větou může do hudebníkova života nořit hlouběji a hlouběji. Kdo se chce do bytí Paula McCartneyho, jeho mysli a hlavně vztahů s pro něj klíčovými osobami pořádně zakousnout, má v biografii od Philipa Normana jedinečnou příležitost.
