Hašek byl labilní povaha, alkoholik a človek neschopný se podřídit nějakému pořádku. Především jako loď bez kormidla, skeptik a frustrát.

Cítil se osamělý, proto vyhledával společnost a s tou utratil za mejdány, co si vydělal psaním. Ale kamarádi z mokré čtvrti mu také nepomohli. Žil ve špatné době a za špatných poměrů, o 90 roků později mohl být i ústavním činitelem.

Já se jí vůbec nedivím.

Protože tomu nerozumíte.

1. Švejk vlastně není hlavní postava, hlavní postava je samotné rakousko-uhersko, jeho vojáci a úředníci. Švejk je tam jenom jako prostředek, jak se dostat do děje. Proto musí občas udělat extrablbost, aby mohlo dojít k posunu.

2. Švejk není kladná postava, je to podvodník a lhář, sám autor to přiznává již v prvním souvětí románu.

3. Vůbec v celé knize není žádná kladná postava, snad kromě paní Millerové a možná nadpr. Lukáše, který ovšem byl pěkný proutník...

Docela by mě zajímalo, proč o něm paní mluví jako o Haškovi a ne jako o "dědovi".

Nejspíš protože ho tak vnímala. Navíc to byl "praděda". Těžko budete mluvit jako o dědovi o někom, kdo zemřel 50 let před tím, než jste se narodil. K dědovi má navíc člověk určitý prožitý citový vztah.