„Jsem jako začínající spisovatel velmi pokorný, a tak jsem využil klasické rady – pište o tom, co znáte,“ přibližuje Michálek hledání kulis pro svůj příběh.
Čtyřicátník Jan v něm objevuje záhadný vzkaz, který se týká jeho otce, odborníka na změněné stavy vědomí. Hrdinovi se tím otevírají dveře do jiného světa, v němž se dost možná dotkne i smrti. A jak nakladatel dodává: „není náhodou, že se vše děje právě ve Zlíně, městě, které trpí otcovským komplexem a stále hledá svou identitu“.
Petr Michálek začal spolupracovat s Městským divadlem Zlín v roce 1999. Jako kulisu pro svůj příběh si letošní sedmisté oslavy založení Baťova města zvolil nejen kvůli letité zkušenosti s místními i krajem, ale také protože „thriller potřebuje mít pozadí v nějakém extrému a tyto oslavy jsou pro to ideální“. „Ten paradox, že Zlín slaví 700 let a stále hledá svou identitu mě fascinuje,“ podotýká.
Příběh autor otevírá citátem z Fénixe od D. H. Lawrence, ve kterém zaznívá: „…souhlasíš s tím, že budeš proměněn v nic? Uvržen v zapomenutí? Pokud ne, nikdy se vskutku nezměníš.“
„Hodil se k příběhu, který vyprávím. K tomu překročení vlastních hranic, o kterých si myslíme, že jsou nepřekročitelné. Můj hrdina se za tuto hranici dostane během dvou dnů… A prozradím, že ten citát není jen klasické motto, ale objevuje se i v průběhu knihy,“ říká.
Na otázku, co si mohou čtenáři představit pod avizovanými „změněnými stavy vědomí“, Petr Michálek odpovídá: „Mohu prozradit, že otec hlavní postavy byl blízkým spolupracovníkem Stanislava Grofa, fiktivního hrdiny, jenž se této problematice velice blízce věnoval a před lety zčistajasna zmizel.“
Vstoupil do vlastního kabaretu
Zmiňovaný „otcovský komplex“ Zlína začal Michálek blíže pozorovat při přípravách oslav sedmi set let města.
„Je to zvláštní, protože Zlínu leze Baťa už tak trochu krkem, ale zároveň sám sebe nedokáže pojmenovat bez něj. Je to klasický vzorec, jako když se chcete co nejméně podobat rodiči, ale čím víc se snažíte, tím víc jej začnete připomínat,“ popisuje s úsměvem.
Dramatizaci Vytržení Petr Michálek neplánuje, pro film by to však podle něj byl vhodný materiál.
„S tím jsem to vlastně psal. Jsou to takové filmové záběry,“ míní.V době, kdy rozhovor vznikal byl rodák z Hradce Králové rektorem JAMU teprv pár týdnů: „Jsem úplně na začátku, postupně všechno objevuju a do toho ještě dokončuju mandát ve Zlíně. Je toho mnoho, ale je mi tu dobře. Vím, co je před námi za úkoly a těším se na ně.“
Jaké pro něj bylo, když mu při jmenování rektorem prezident Miloš Zeman odmítl podat ruku, zřejmě kvůli autorství satirické hry Ovčáček čtveráček, příliš komentovat nechce: „Už je to pasé. Možná bych jen dodal, že jsem vstoupil do vlastního kabaretu.“
