Nemocný otec se v táborové ošetřovně dočkal příchodu Sovětů a zachránila se i matka odvelená z lágru na práci do zbrojní továrny, takže tříčlenná židovská rodina se po válce v Bratislavě opět setkala.
Jedenáctiletý Pavel Taussig měl za sebou děsivé zkušenosti z Osvětimi a dalších koncentračních táborů Mauthausen, Melk a Gunskirchen. Po osvobození si od května do července 1945 v rakouské nemocnici, kde se zubožené dítě stejně jako spousta dalších snažili dát dohromady, psal deník, jenž mu posloužil jako podklad pro vzpomínkovou knihu Chlapec, který přežil pochod smrti.
V roce 1981 sepsal zážitky pro svého jedenáctiletého syna Martina. Knihu doplněnou o vylíčení dalších autorových osudů, fotografie a písemné dokumenty vydalo nakladatelství Grada.
Svědectví o hrůzách nacismu viděných dětskýma očima má neuvěřitelnou sílu, stejnou, jakou tehdy potřeboval malý kluk, aby se nezbláznil z věcí, které se děly jemu a kolem něj. „Chyběla mi slova, která by strašnou náladu a život v koncentráku vystihla, a chybějí mi dodnes,“ píše po letech. Ale ta, která našel pro knihu, jež nese podtitul „... a natruc jsem nezemřel“, pro ilustraci zla stačí.
