Syn herečky se nebojí ani kamery, kdysi si zkusil roličku v titulu Genealogie zločinu. Často vystupuje v dokumentech či televizních pořadech od literárního Ex libris přes kulturní magazíny až k portrétu svého přítele, již před lety zesnulého režiséra Louise Mallea. Hned první jejich spolupráce nad scénářem filmu Lacombe Lucien prolomila tradiční model francouzského okupačního dramatu a přinesla nominaci na Oscara; to bylo před čtyřiceti lety.
Patrick Modiano
Ale tím autorova koketerie s filmaři neskončila. O čtyři roky později už se podílel na scénáři televizního krimiseriálu Paní soudkyně, v 80. letech vznikl podle jeho textu snímek se Charlesem Aznavourem Mládež, v 90. letech Syn zálivu.
A před deseti lety i do našich kin dorazil příběh nazvaný Šťastnou cestu, odlehčená válečná komedie, kterou natočil Jean-Paul Rappeneau a ve které se potkaly takové hvězdy jako Isabelle Adjaniová a Gérard Depardieu.
Uprostřed dobrodružství
Ne náhodou její spoluscenárista Modiano umístil děj do éry, k níž se stále vrací, výjimečně ji však sleduje s nadhledem. Píše se rok 1940, Francie právě prohrála válku, sever okupují Němci, jih ovládá kolaborantská vláda a do hotelu v Bordeaux se stahují politici, novináři, finančníci, hochštapleři a špioni všeho ražení. Samo sebou také krásky obletované podivnými existencemi; do jedné z nich, půvabné herečky, se zamiluje hlavní hrdina neboli mladý spisovatel, takže se zákonitě octne uprostřed dobrodružství, ve vězení i na stopě německé atomové zbraně.
Za klasickou historickou komedii po francouzsku dostali tvůrci nominaci na cenu César, objela festivaly po celém světě, slušně vydělávala, ovšem je příznačné, že se na seznamu děl čerstvého laureáta jaksi neobjevila.
Buď se podíl na scénáři nepovažuje za průkaznou tvorbu, nebo veselohra nezapadá do příkladného obrazu světového literáta roku, kterého Švédská akademie vzletně označila za „Marcela Prousta naší doby“.
