U nás jej vydává nakladatelství Paseka. Kromě periody se v něm věnuje ještě ženskému pohlavnímu orgánu, respektive mužům, kteří se o něj v historii zajímali až přespříliš.
Ať už šířením myšlenek o karcinogennosti dámské masturbace, nebo pitváním vulvy černošky s obhajovaným úmyslem jednou provždy potvrdit nadřazenost bílé rasy.
Při čtení bezesporu graficky zdařilého díla ovšem spíše než praktiky vyšinutých nadsamců překvapí něco jiného. Není totiž pravdou, jak autorka uvádí, že menstruace je tabu.
Kdyby to byla pravda, těžko by televize mohly být plné juchajících dam v bílých kalhotách. Tím opravdovým tabu je zobrazování krve. A toho si Strömquistová všimla.
Koho by asi pobouřila, kdyby stejně jako tvůrci reklam na vložky a tampony využívala ke znázornění krve modrý gel? Nikoho. Jen je otázkou, komu tím vlastně prospěje.
