Tak si jde čtenář pro výtisk osobně k nakladateli, knížku obratem otevře – a pak už jenom tiše, trochu předvánočně žasne.
Sbírka, kterou autor žánrově napsal jako „poému“, obhlíží terén zhruba posledního tisíciletí českých dějin. Nejpozději od Karla IV. přes baroko po předminulé století. Básník svůj hold minulosti promítnul rovnou do jazyka i stylu: je archaizovaný, málem jako z učebnice národního obrození. Jenže učebnicí tahle poezie není; Ovčáček zobecňuje, abstrahuje, fandí spíš obrazům a přirovnáním než datům, jménům, faktům.
