Precizní obrazové vyvedení knihy by stejně jako její útlost (má jen 47 stran) mohly naznačovat, že se jedná o knihu pro dětské čtenáře. Pravda je to ale jen napůl. Jak sama polská spisovatelka říká: „Je to pohádka pro dítě, které bydlí v dospělém člověku a dříme. Pro toho, kdo už má něco odžito a začínají na něj doléhat otázky pomíjivosti.“
Myšlenka díla je prostá, doba konzumní a uspěchaná, upozaďuje život vnitřní a duchovní. Nekonečný cyklus aktivit „spát, jíst, pracovat, řídit, v lepším případě i sportovat“ nikdy nekončí a na podstatu toho, co člověka opravdu činí člověkem, nezbývá čas.
A tak duše přestane tělu stíhat, až z něj zmizí úplně. A trvá dlouho, než se vrátí zpátky, neboť „se duše pohybují mnohem pomaleji než těla“ připomíná Tokarczuková. Možnost zastavit se a v případě nespokojenosti přehodnotit svůj život, má však podle ní každý, a tak ani příběh Jana, hlavního hrdiny Ztracené duše nekončí špatně.
Ponuré a zašedlé tóny prvotních ilustrací postupně dostávají na barvě, až nakonec zcela prozáří závěrečné stránky knihy. Ztracená duše vyšla v originále v roce 2017 a je první obrazovou knihou, na které se nobelistka podílela. Nejprestižnější literární ocenění získala Tokarczuková před třemi lety, v Česku patří mezi nejčtenější polské autorky.
Ztracená duše byla dosud přeložena do 21 jazyků a prodalo se jí přes sto tisíc výtisků. Obě autorky, které se před lety seznámily v Paříži, už pracují na novém společném titulu. Do češtiny knihu přeložila Barbora Doležalová. Vydalo nakladatelství Host.
