Možná by bylo nejlepší recenzi na knihu muže, jenž bývá nazýván otcem ruské perestrojky, sestavit jenom z citátů. Alexandr Jakovlev (1924-2005) byl dlouho komunistickým funkcionářem ("žil jsem vlastně dvojí život, mučivě jsem se přizpůsoboval diktátu přetvářky," píše).
V 70. letech publikoval pár článků o ruském antisemitismu a šovinismu, čímž se poněkud znelíbil a byl poslán jako velvyslanec do Kanady. Domů se vrátil v půli 80. let - poté, co se šéfem sovětských komunistů stal Michail Gorbačov.
Jedenáct let pak Jakovlev předsedal ruské Komisi pro rehabilitaci obětí politických represí. Prostudoval nesmírné množství dokumentů o teroru vůči takzvaným "nepřátelům lidu" - a tím byl (nebo se mohl stát) v bolševickém pojetí prakticky každý. Děti. Inteligence. Zemědělci. Kněží. Vojáci, kteří přežili nacistické zajetí. Dělníci bouřící se proti hladu.
Začal to už Lenin
Je to naivní představa, neboť oni to neudělají, ale tuhle knihu by měli číst všichni čeští komunisté a jejich sympatizanti. Neotřásly by jimi ty hekatomby zastřelených, umučených, vysídlených - neznámých i těch, kteří tvořili slávu Ruska?
Spisovatel Babel: popraven v gulagu. Básník Mandelštam: zemřel cestou do gulagu. Divadelník Mejerchold: zastřelen. Genetik Vavilov: zemřel ve vězení. A tisíce dalších, vyhnaných ze země, přesně podle Leninova rozkazu: "Všechny vyhnat z Ruska: To se musí udělat hned. ... Uvěznit několik set - a bez uvedení příčin - vyjeďte si, pánové!"
A tak "vyjížděli": Fjodor Šaljapin, Ilja Repin, Dmitrij Merežkovskij, Marc Chagall. Trpaslíci vyháněli velikány, konstatuje Jakovlev trpce. A poukazuje i na všeobecnou udavačskou atmosféru, která zdaleka neskončila Stalinovou smrtí. Otřesné je například číst výroky známých sovětských spisovatelů při štvanici na Borise Pasternaka poté, co v roce 1958 dostal Nobelovu cenu za literaturu.
Jakovlevova poměrně útlá kniha, první, která z jeho obsáhlého díla vyšla česky, na faktech dokazuje, že zvůle, popravy a koncentrační tábory doprovázely sovětskou moc od počátku - "čím víc představitelů reakčního duchovenstva se nám podaří zastřelit, tím lépe," psal třeba Lenin v březnu 1922.
Vlastně nepřináší nic, co by člověk s elementárním zájmem o historii tak či onak nevěděl. Přesto je strašně silná. Ne stylem, ale obsahem a hlavně četnými citacemi dokumentů působí stejně drásavě jako kdysi Solženicynovo Souostroví Gulag. Je jen škoda, že neprošla důkladnější redakční úpravou. Jeden příklad za všechny: první slovo zkratky KGB znamená komitět. Nelze tedy například psát "KGB pokračovala".
ALEXANDR JAKOVLEV - Rusko plné křížů
Přeložili Jana Červenková a Milan Jungmann. Doplněk 2008, 200 stran, doporučená cena 329 korun.
Hodnocení: 80%
