"Obyvatelé Kvítečkova se náruživě zabývali uměním, studovali vědy, rádi chodili do divadla a na výstavy, hráli fotbal nebo pečovali o květiny. Nejvíc ze všeho se ale malíčkům a malenkám líbilo cestování. Zvláštní oblibu si cesty získaly po letu balonem do Zelení, po Neználkově, Knoflenčině a Strakáčkově výletu do Slunečního města a po výpravě na Měsíc."
Tak začíná nový Neználkův příběh pro děti a (zejména?) jejich nostalgické (pra)rodiče v podání Igora Nosova, vnuka autora původních tří neználkovských knih Nikolaje Nosova. Hned v citovaném úvodu autor připomíná díla svého dědečka: relativně "neškodné" Neználkovy příhody a ideologicky již patřičně "ošetřené" tituly Neználek ve Slunečním městě a Neználek na Měsíci.
Nový příběh svou formou prakticky kopíruje ty předchozí: "malíčci" se opět vydávají pod vedením trumbery Neználka na cestu a setkávají se s civilizací, která žije zcela jinak než oni. Tentokrát jde o technologicky rozvinuté osazenstvo Kamenného města, jemuž – na rozdíl od "přírodních" malíčků z Kvítečkova – nic neříká ekologie, upřednostňuje umělou, čísly označenou stravu a vyznává takzvané "pastraktní" umění.
České vydání, přeložené Milanem Dvořákem, sází na "ostalgii" rodičů a ještě spíš prarodičů dnešních dětí. Jako malí si samozřejmě neuvědomovali podprahovou didaktičnost a Neználek jim zůstal v paměti jako roztomilý přihlouplý skřítek s dobrými úmysly. Kterým, konec konců, také opravdu je.
Kniha zachovává formát klasických neználkovských příběhů. Svým způsobem husarský kousek se povedl s ilustracemi. Předchozí tři díly série ilustroval Jaromír Zápal a s jeho podobami postav si každý knihy spojuje. Zemřelého Zápala nyní zastoupili Marcela a Luboš Walterovi, kteří naprosto dokonale napodobili Zápalův styl.
