Nicméně se ukazuje, že pokud jde o nářečí, dnešní nejstarší lidé používají jen asi 75 procent výrazů ve srovnání s touž generací před 50 lety. Ve středním věku pak už jen polovinu slov, a u nejmladších klesla zásoba na čtvrtinu. Martina Ireinová aktuálně zastřešuje probíhající celostátní výzkum českých a moravských nářečí.
Moje babička říkávala „níčko se mušíš tumlovat“ a také „já tě pošlu králíka“. Druhá zase používala tázací zájmena bez koncového k – tedy: japa, copa, depa, dypa. Věděla byste, odkud byly?
Jakmile se objeví „mušíš“, je pro nás jasné, že jde o západní, jihozápadní Čechy. Podobně „níčko“, které je typické spíše jen pro Čechy západní. Sloveso tumlovat se máme ve významu pospíchat a v různých hláskových obměnách doloženo v Českém jazykovém atlase z Moravy i ze Slezska, ale v našem Archivu lidového jazyka je najdeme i na Chodsku a jinde v západních Čechách. „Tě“ je charakteristické pro západní Čechy od Roudnice přes Příbram a Písek až k Prachaticím. Tázací zájmena bez „k“ jsou výrazy, jež máme v našem archivu zaznamenané z Chodska a přilehlých částí Čech: Sušicko, Plzeňsko… takže máte kořeny v západních Čechách. Na Plzeňsku, ale i jinde si tu dodnes můžete všimnout výrazného rysu, a to výslovnosti hlásky á, která zní skoro jako é.
Karel Jaromír Erben někdy v polovině 19. století předpokládal, že nářečí do konce století zaniknou.
