Kniha vznikla při přípravě stejnojmenné výstavy, jež se konala v Císařské konírně na Pražském hradě na přelomu let 2009 a 2010. Je věnována tématu, které české dějiny umění dosud poněkud přehlížely. Soubor studií několika historiků umění a historiků se podrobně zabývá uměleckou tvorbou spjatou s protestantským vyznáním od počátků reformního hnutí v závěru 14. století do porážky českých stavů na Bílé hoře.
Mistr Třeboňského oltáře: Roudnická madona (kolem roku 1390)
Jenský kodex (přelom 15. a 16. století)
Cenným přínosem publikace je revize všeobecně rozšířeného názoru o negativním vztahu protestantů (v případě českého území utrakvistů, luteránů, kalvinistů a členů Jednoty bratrské) k výtvarnému umění. Autoři sledují, jak umění i v těchto proudech plnilo funkci konfesijní sebeidentifikace.
Publikace se zabývá všemi oblastmi umění – architekturou, malířstvím, sochařstvím i uměleckými řemesly. Autoři se snaží rekonstruovat původní kontext prostředí, pro která byla umělecká díla vytvářena a jejichž společenskou a duchovní realitu odrážejí. Mnohá známá malířská či sochařská díla se tak v této knize představují ve svém společenském rozměru vůbec poprvé.
Saský mistr: Martin Luther a Jan Hus podávají pod obojí saským knížatům (3. čtvrtina 16. století)
Litoměřický graduál (20. léta 16. století)
Kniha je rozčleněna do čtrnácti kratších tematických esejů a 124 monografických hesel, která detailně představují klíčová díla pocházející z prostředí jednotlivých nekatolických církví. Vedle textů o specializovaných oblastech umělecké tvorby stojí i příspěvky historiků sledující vývoj české reformace a kapitoly o obecnějších kulturních tématech, knižní kultuře a liturgii.
