Karol Plicka (obálka)
Fotograf, filmař, folklorista a pedagog, jenž používal obou podob svého křestního jména, tedy Karol i Karel, se narodil v roce 1894 českým rodičům ve Vídni, životním osudem se mu však stala dvě místa: hlavní město Praha a slovenský venkov.
První lokalita mu učarovala především svou starou architekturou, kterou zvěčnil do vpravdě legendární knihy Praha ve fotografii, jejíž vydání v roce 1940 bylo velkou posilou pro okupovaný český národ.
Druhá oblast zájmu jej pak okouzlila svou neporušeností, zachovalými tradicemi. Na Plickových slovenských snímcích vidíme lidi v krojích a s upracovanýma rukama, kteří sice fotografovi pózují, ale do modelů s thymolinovým úsměvem mají nekonečně daleko.
Pauerova monografie akcentuje Plickovu „slovenskou stránku“, vzhledem k národnosti autora logicky. Jeho činnost v Čechách, k níž patří také spoluzaložení pražské FAMU v roce 1946 a pedagogické působení na ní (Plicka byl dokonce jejím prvním děkanem), však v žádném případě autor nepomíjí ani nezlehčuje.
Ostatně, Plickovy krásné fotografie, které v knize převládají, o jeho „rozkročení“ hovoří samy za sebe.