Devadesátiletý Kundera žije od 70. let ve Francii a letos v listopadu získal české občanství. O občanství československé přišel v roce 1979 po vydání Knihy smíchu a zapomnění, od roku 1981 je občanem Francie.
Muž s krásnou tváří boxera a bílými vlasy, malá, štíhlá žena s chlapeckým účesem - navzájem spřízněné duše, tak začíná první z článků a fyzicky přibližuje manžele Kunderovy. Konstatuje, že se jednomu z nejčtenějších autorů podařilo vyhýbat desítky let publicitě. Ve Francii pro něj vše začalo úspěchem románu Nesnesitelná lehkost bytí. Roku 1984 přijal pozvání k televiznímu rozhovoru a zájem médií neměl konce. „Jsem předávkován sám sebou,“ prohlásil. Roku 1985 si řekl: „Už nikdy žádné další rozhovory.“ Veškeré výroky, které mu pak byly připsány bez jeho svolení, měly být považovány za lež.
Kunderovi kdysi uvažovali o přesídlení na Island, kde by měli víc soukromí, uvažovali i o Korsice a Martiniku, nakonec ale zůstali Pařížany. Kundera se vyhýbá i fotografům a autorkou několika málo portrétů je většinou jeho žena Věra. „Je jako starý indián, který se bojí, že mu ukradnou duši,“ říká o svém muži.
V podrobném popisu Kunderova brněnského dětství a mládí figuruje jeho otec Ludvík, muzikolog a pianista, který doufal, že jediný syn půjde v jeho stopách. Byl přísný, a když se mu nelíbila Kuderova improvizace na klavír, odnesl ho nemilosrdně z pokoje do jídelny a tam posadil pod stůl. Jedním z jeho učitelů hudby byl bratr herce Huga Haase Pavel, jemuž Kundera věnoval svůj první vytištěný text.
Otce Kundera „zradil“, když mu bylo devatenáct let a vybral si literaturu. Není příliš známé, že spisovatel byl krátce manželem dcery Pavla Haase Olgy. Tato operetní zpěvačka byla o osm let mladší a ve svých 82 letech stále žije v Brně.
V 50. letech přesídlil Kundera do Prahy, kde na FAMU přednášel historii světové literatury a teorii románu a ve svém jediném životopisu svěřeném francouzským úřadům napsal, že k jeho žákům patřily téměř všechny osobnosti nové vlny českého filmu včetně Jiřího Menzela a Miloše Formana.
V 60. letech Kundera po počátcích v poezii definitivně volí román a jeho budoucí ironický styl se zabydluje už v povídkách Směšných lásek z roku 1963. Tehdejší komunista Kundera věří v socialismus s lidskou tváří a Václavu Havlovi ještě v prosinci 1968 vyčetl, že používá argumenty člověka, který nikdy nepřijal komunistické myšlenky.
Ze strany Kunderu vyloučili roku 1970, z FAMU krátce nato. Na indexu se ocitl i jeho otec, který nestačil dokončit knihu o Beethovenových sonátách a zemřel roku 1971. Atmosféra strachu byla tak velká, že syn dostal pouze dva soustrastné dopisy.
Nobelovku za literaturu si zaslouží Kundera, rozhodli čtenáři iDNES.cz |
V druhém díle seriálu Le Monde popisuje období, kdy se na Kunderu zaměřila tajná policie a vedla ho ve svých svazcích pod krycími jmény Básník a potom Elitář. Poměry byly tvrdé, takže Josef Škvorecký, který odešel po ruské okupaci a potřeboval k vydání Kunderových knih v Kanadě autorův souhlas, dostal kladnou odpověď v podobě pohlednice s konspiračním textem: „Trochu se zpožděním - štěstí k narozeninám!“
Kunderovi se nepodařilo získat ani práci taxikáře, pod cizím jménem publikoval horoskopy v Mladém světě a pod pseudonymem vydal divadelní hru Jakub a jeho pán. Le Monde neopomněl připomenout, že právě tu si v roce 1992 vybral dnešní prezident Emmanuel Macron jako student v hodinách profesorky francouzštiny a jeho pozdější ženy Brigitte. Tajná policie pochopila, že Kundera plánuje exil, což ji potěšilo, a od roku 1974 dělala vše, aby mu ho usnadnila, cituje Le Monde historika Petra Zídka.
