RECENZE: Nemocný měsíc básníka Ewalda Murrera zmámí smysly

Pod pseudonymem Ewald Murrer se skrývá básník Michal Wernisch, syn jedné z nejvýraznějších postav české poezie Ivana Wernische. Aktuální sbírka Nemocný měsíc dokazuje, že syn kráčí v otcových šlépějích jistým a pevným krokem.

Básník Ewald Murrer | foto: Erea Křížová

Magické verše Ewalda Murrera mají osobitý rytmus a melodii, což před lety pochopila gothic rocková kapela Jean Marais Salvation, bohužel již hodně dlouho nefunkční, a dokázala jim vtisknout uhrančivou hudební tvář. Atmosférou a emotivním dopadem jen těžko souměřitelnou s čímkoliv z žánrového terénu a vlastně i mimo něj. Stačí si poslechnout naléhavou skladbu Barbara, jejíž text je část obsáhlejšího celku s Murrerovy sbírky Vyznamenání za prohranou válku.

Aktuální sbírka Nemocný měsíc, rozdělena do dvou částí Zítra se stane všechno a Nemocný měsíc, je omamným čtením plným Murrerovy typické poetiky a obraznosti. Slova plynou hladce, jindy letí jako vystřelený šíp, skládají se do výjevů snových i realistických. O rým často jen lehce zavadí a vždy cílí k lakonické a přesné pointě.

Murrer, kromě jiného autor hypnotického Zápisníku pana Pinkeho, právem zařazeného do Českého literárního kánonu po roce 1989, dospěl k naprosté čistotě a funkční úspornosti vyjádření. Jeho básně neplýtvají slovy, jsou sevřené, soustředěné a výmluvné: „Válku jedné noci jsem přežil a už je tu jiná. Kdy vzbudím se zcela?“ ptá se v básni Kdy vzbudím se?, přičemž si nelze nevzpomenout na píseň To bude, až usnu od zmíněných Jean Marais Salvation.

Nemocný měsíc

85 %

Ewald Murrer

Odeon, 2022, 96 stran

Část Nemocný měsíc věnoval Ewald Murrer jednotlivým měsícům v roce, přičemž každému vtiskl vlastní charakteristiku, opět v mistrné zkratce. Čteme-li o dubnu, že „Vítr fouká, vítr krovy kácí, dují andělé do dřevěných trub“, máme před očima okamžitě plastický výjev a podvědomě se toužíme schoulit někam do bezpečí.

Horký letní červenec je pak mámivec smyslů, neboť „Nemocný Měsic sestoupil z lánu hořčice, nařkl mne z bláznovství: ’Ničemu nerozumíš’.“ Při četbě Murretovy poezie se dějí divy, ožívají dávno zapomenuté zkazky, zjevují se tvorové z říše bájí a legend. A básník je průvodcem kouzelných světů. které vznikají a zase se bez velkého lomozu boří v jeho fantazii a na potištěných stránkách.

„Právě na této chvíli záleží, teď štěstí vyjde ze dveří. Voní čajové růže, had svléká se z kůže“.