„Televizní moderátorka Alice, její manžel Čestmír a nakladatelský redaktor Luboš s manželkou Helenou jsou spolužáci ze základní školy a znají se bezmála čtyřicet let. Když se společně vydají na víkendový pobyt do vinařských sklípků na jižní Moravu, ani jednoho z nich by nenapadlo, jaká katastrofa tenhle výlet bude,“ láká nakladatelství Ikar na novinku svého autora.
„Luboš se před odjezdem dozvěděl u lékaře zdrcující diagnózu, nad politickou kariérou Čestmíra se stahují mraky kvůli korupční aféře, a to je jen pověstná špička ledovce. Čtyřicet let přátelství je totiž také čtyřicet let tajností a přetvářky,“ dodává v anotaci.
RECENZE: Obyčejný, neobyčejný – a taky trochu odbytý je nový Viewegh |
Loňské dvě novely Obyčejná laskavost/Neobyčejná nestoudnost, které Vieweghovy vyšly v jednom vydání, hodnotil literární kritik Radim Kopáč pro iDNES.cz 60 procenty a slovy: „... mají potenciál, hlavně ta druhá – ale vynikl by spíš, kdyby z rozvleklé novely někdo vytesal svižnou povídku. Neobyčejná nestoudnost má navíc divadelní tah.“
Michal Viewegh oslavil před třemi lety šedesátku a už od devadesátých let patří mezi nejúspěšnější domácí autory. Jeho knihy se dočkaly překladu do 23 jazyků a z řady románů se staly i bestsellery. Známá jsou také filmová zpracování jeho příběhů: Báječná léta pod psa, Výchova dívek v Čechách, Román pro ženy, Vybíjená nebo Účastníci zájezdu.
Po dokončeni vysoké školy se Viewegh krátce věnoval vystudovanému oboru – učil na základní škole na Zbraslavi. Už v roce 1993 však povolání opustil a brzy nato se stal profesionálním spisovatelem. V roce 2012 mu praskla aorta, podstoupil dlouhou rekonvalescenci, mentální i fyzickou. Do světa literatury se vrátil deníkovou knihou Můj život po životě. Je otcem tří dcer a žije na Sázavě.
UKÁZKA Z KNIHY:„Ovšem po pravdě řečeno nejedeš jenom za Čestmirem, ale i za Alicí, že?“ poznamená ještě spíš škádlivě než žárlivě Hanka. „Nevím, jestli bude Alice doma,“ namítne rozpačitě Luboš. „Nejspíš je v televizi.“ Pohledem se soustředí na okna protějšího paneláku, a dokonce se je v duchu pokouší spočítat. „Oba víme, že Alice moderuje ranní, a ne odpoledni studio,“ ušklíbne se Hanka. Nyní je to naopak Luboš, kdo zčervená. Rychlost, s níž se tak stane, jeho manželku jako vždy pobaví, ale vážně nemocný nakladatelský redaktor je z náhlé změny barvy své tváře doslova otrávený. Očekával by, že jeho mozek už dnešní informaci z IKEM zpracoval a reakce těla podle ní příslušně upravil, ale k ničemu takovému zjevně nedošlo... Nechtělo by to přidat trochu lhostejnosti, moudrého, nebo aspoň cynického nadhledu a v neposlední řadě i víc nezájmu o banality typu erotická přitažlivost? říká si v duchu kysele. „Jen jeď!“ vyzve ho nečekaně Hanka. Luboš si to ovšem vyloží tak, že se jeho žena Čestmíra zastává. Pochopitelně ho to popudí, ale podaří se mu nevoli potlačit. Luboš tuší, že touhle vynucenou přejícností se jeho manželka stále ještě vykupuje za zmíněné předloňské dostaveníčko s Čestmírem ve Vysokých Tatrách – a ví to samozřejmě i Hanka, které je dávno jasné už i to, že nic z toho mála, co se v Tatrách nakonec stalo, rozhodně nestálo za všechny ty následné týdny a měsíce morálních výčitek a znechuceni ze sebe samé. Luboš svou ženu obejme a nebývale dlouze ji políbí. Hanka si náhle se zbrusu novým pocitem provinění polekaně uvědomí, že Luboš byl dnes ráno v nemocnici na prohlídce, a ona se ho stále ještě nezeptala na výsledek. „A co vlastně ten IKEM?“ zeptá se. „Promiň, úplně mi to vypadlo.“ „Dobrý,“ zalže Luboš co možná nejklidněji. „Všechno v cajku.“ „A proč máš teda žlutý bělma?“ zapochybuje Hanka. Luboš zvážní. „Lékař i sestra se shodli, že to je z únavy.“ „Z únavy?“ vyjekne Hanka pobaveně, zná totiž Lubošovo volné korektorské tempo i jeho nanejvýš flexibilní pracovní dobu. Její manžel vážně přikývne. „A v tvém případě konkrétně jaké únavy?“ usmívá se podezíravě Hanka. „Únavy z čeho?“ Luboš nejistě ukáže směrem ke všem těm objemným knihám, na jejichž korekturách v posledním roce pracoval, pak ještě obrátí dlaně vzhůru a krátce naznačí potěžkávání celé té knižní váhy. „Z jaké proboha únavy?“ zopakuje nicméně Hanka svou otázku. „Vždyť jenom rediguješ knihy, a to navíc ve velmi vlažném pracovním tempu! Tak kde by se vzala únava?“ „Prý je to chronické vyčerpání, reakce na neustálé manželčiny otázky,“ ušklíbne se Luboš. „Máš je radikálně omezit.“ Hanka se s úlevou usměje. |
