Není pochyb o tom, že Dračí zuby Crichtonovi, jinak také talentovanému scenáristovi a obratnému seriálovému producentovi, posloužily jako odrazový můstek pro stvoření populárního dinosauřího světa, ze kterého žijí hollywoodská studia dodnes. Ke svým univerzitně doloženým znalostem bioantropologie měl totiž možnost přidat vědomosti z oboru paleontologie. A to z jednoho velmi prostého důvodu.
Inspirací byla skutečnost
Ústřední zápletka Dračích zubů je inspirovaná letitým soubojem mezi paleontology Othnielem Charlesem Marshem a Edwardem Drinkerem Copem, jehož průběh s velkým pobavením sledovaly celé Spojené státy. Urputná soutěživost obou vědců vešla ve známost jako Válka o kosti. Mnohokrát v ní šlo dokonce o život, což zdůrazňuje i sám Michael Crichton.
„Spolupracovníci obou profesorů po sobě opravdu několikrát stříleli a to s mnohem vážnějším úmyslem, než je popisován v knize,“ upozorňuje autor v doslovu. Na druhou stranu, nebýt jich, nedokázaly by dnes děti pojmenovat miniaturu stegosaura nebo allosaura.
Za inspiraci k napsání příběhu děkuje Crichton kurátorovi Amerického přírodovědného muzea E. H. Colbertovi, bez kterého by se o velkém objevitelském souboji předminulého století nikdy nedozvěděl.
Akční i zábavné
Přesto je třeba brát v potaz, že Dračí zuby se řadí k literatuře faktu. Michael Crichton dokonce sám uvádí na pravou míru, kdy šel proti proudu reality a kdy si ji naopak přikrášloval.
Dračí zuby jsou jednoduše líbivou směsicí Jurského parku a Westworldu, který autor natočil na začátku sedmdesátých let a kanál HBO jej nyní oživil. Poslouží hlavně jako akční a zábavné čtení, které čas od času koketuje s pokusy o filozofování, přesně jak to měl Crichton rád. V případě Dračích zubů přemýšlí o vztahu vědy a náboženství.
Asi je škoda, že tak zajímavý a poctivě odvyprávěný příběh nespatřil světlo světa už dříve. Na druhou stranu může k autorově tvorbě přitáhnout nové a mladší čtenáře. Ti třeba znovu se zájmem objeví kouzlo jeho tvorby, které hojně čerpá z historie, přesto však vypovídá hlavně o budoucnosti.
