To je zároveň nápověda, že tento nejstarší český časopis pro děti stále patří pod vydavatelský podnik, jehož jméno výstavní síň nese. Traduje se, že Hrubín ne a ne přijít na ten správný název pro časopis. Až prý mu u holiče voňavka přinesla na mysl drobnou květinu a básník utíkal za Ladou. Ten pak Mateřídoušce vtiskl věčnou podobu.
Kdyby však šlo jen o logo, Mateřídouška by k sobě sotva v uplynulých desetiletích připoutávala vždy nové generace malých čtenářů. Tím skutečným klíčem k úspěchu byl její obsah, jehož kvalitu ze zpětného pohledu nesnižuje ani to, že časopis vycházel v pohodlném prostředí bez konkurence, a ani fakt, že i Mateřídouška musela občas tvrdit muziku a veršovat o pionýrských šátcích.
To byly povinné úlitbičky, tištěné na okraj textů Hrubína, Halase či Seiferta. Tito autoři totiž zdobili Mateřídoušku od jejích prvních čísel. Stejně jako Sekorovy ilustrované příběhy (dnes bychom asi řekli komiks) čili Kousky mládence Ferdy Mravence či ilustrace Jiřího Trnky, nebo o něco později postavičky Václava Čtvrtka a obrázky Kamila Lhotáka, a také výjevy z českých dějin v podání ilustrátora Jiřího Kalouska. Stačí si jen připomenout, že Ferda Mravenec, kuře Napipi, Rumcajs, Obrázková kronika českých dějin od dvojice Kalousek a Adla, ale také Pipi Dlouhá punčocha nebo kocour Vavřinec - to vše a mnohé další se u nás nejprve objevilo v Mateřídoušce a teprve pak putovalo do knižních vydání a televizních Večerníčků.
Podobně jako dětské knižní nakladatelství Albatros poskytla i Mateřídouška prostor tvůrcům, kteří do cenzurovaného kulturního provozu pro dospělé nemohli, nebo nechtěli. Pod jménem Blanka Stárková psal pro Mateřídoušku například Jan Skácel, z angličtiny pro časopis literaturu pro děti překládal Jaroslav Kořán. S ilustracemi Jaroslava Maláka tak vyšla v Mateřídoušce na pokračování například kniha Roalda Dahla Karlík a továrna na čokoládu. "Pokud se nemýlím, tak Karlík v Mateřídoušce vycházel ve stejné době, kdy mě jinak trestně stíhali za pornografii kvůli překládání Henryho Millera," vzpomíná Jaroslav Kořán na tragikomické absurdity, které plodil bývalý režim.
Kořánův kolega, básník Pavel Šrut, do časopisu kromě jiného přinášel překlady světové poezie pro děti; tyto texty později vydal Albatros v knižní antologii. I díky Šrutovi se Mateřídouška stala de facto součástí školních osnov, rodiče ji malým čtenářům kupovali na přání učitelů, 2,50 Kčs za kus. Mateřídouška se ve své době chlubila nákladem 340 tisíc výtisků. "Tolik? Je snad dobře, že tahle doba je už pryč," ohlíží se Pavel Šrut za časem, kdy nerovné podmínky z jedněch tvůrců vytvářely národní umělce a druzí se v lepším případě, pokud vůbec mohli, realizovali v dětském časopise.
"Ale to neznamená, že výborní autoři a ilustrátoři Mateřídoušku po roce 1989 opustili. Stále píše například Josef Brukner, grafickou podobu má na starosti Jindřich Kovařík. Navíc se přidávají noví autoři, pravidelně už nám přispívá třeba Jiří Dědeček," dokladuje současná šéfredaktorka Mateřídoušky Magdalena Propperová, že časopis, který si ona sama čítávala jako dítě, přežil tržní nápor konkurence polistopadových let.
Nebylo to bez potíží. Časopis v jednu chvíli, ve snaze inovovat a přizpůsobit se ve výrazu konkurenci, změnil svůj formát, což přineslo i grafický zásah do Ladova názvu. Ale po čase se opět vrátil ke své tradiční podobě. Propperová připouští i to, že zvláště mladí ilustrátoř i ve své většině dnes směřují spíše do reklamy než k práci pro dětský časopis.
Přesto může šéfredaktorka u příležitosti pětapadesátin Mateřídoušky říci: "Vím, že mi nemusíte věřit, protože já jsem takový mateřídouškový patriot, ale nejhorší roky máme za sebou. A mnohde se znovu vracíme do škol." Ostatně jedno z písemných věnování, které po sobě zanechávají někteří malí návštěvníci jubilejní výstavy, přeje Mateřídoušce "další dobrou padesátku" života.
Kdyby však šlo jen o logo, Mateřídouška by k sobě sotva v uplynulých desetiletích připoutávala vždy nové generace malých čtenářů. Tím skutečným klíčem k úspěchu byl její obsah, jehož kvalitu ze zpětného pohledu nesnižuje ani to, že časopis vycházel v pohodlném prostředí bez konkurence, a ani fakt, že i Mateřídouška musela občas tvrdit muziku a veršovat o pionýrských šátcích.
To byly povinné úlitbičky, tištěné na okraj textů Hrubína, Halase či Seiferta. Tito autoři totiž zdobili Mateřídoušku od jejích prvních čísel. Stejně jako Sekorovy ilustrované příběhy (dnes bychom asi řekli komiks) čili Kousky mládence Ferdy Mravence či ilustrace Jiřího Trnky, nebo o něco později postavičky Václava Čtvrtka a obrázky Kamila Lhotáka, a také výjevy z českých dějin v podání ilustrátora Jiřího Kalouska. Stačí si jen připomenout, že Ferda Mravenec, kuře Napipi, Rumcajs, Obrázková kronika českých dějin od dvojice Kalousek a Adla, ale také Pipi Dlouhá punčocha nebo kocour Vavřinec - to vše a mnohé další se u nás nejprve objevilo v Mateřídoušce a teprve pak putovalo do knižních vydání a televizních Večerníčků.
Podobně jako dětské knižní nakladatelství Albatros poskytla i Mateřídouška prostor tvůrcům, kteří do cenzurovaného kulturního provozu pro dospělé nemohli, nebo nechtěli. Pod jménem Blanka Stárková psal pro Mateřídoušku například Jan Skácel, z angličtiny pro časopis literaturu pro děti překládal Jaroslav Kořán. S ilustracemi Jaroslava Maláka tak vyšla v Mateřídoušce na pokračování například kniha Roalda Dahla Karlík a továrna na čokoládu. "Pokud se nemýlím, tak Karlík v Mateřídoušce vycházel ve stejné době, kdy mě jinak trestně stíhali za pornografii kvůli překládání Henryho Millera," vzpomíná Jaroslav Kořán na tragikomické absurdity, které plodil bývalý režim.
Kořánův kolega, básník Pavel Šrut, do časopisu kromě jiného přinášel překlady světové poezie pro děti; tyto texty později vydal Albatros v knižní antologii. I díky Šrutovi se Mateřídouška stala de facto součástí školních osnov, rodiče ji malým čtenářům kupovali na přání učitelů, 2,50 Kčs za kus. Mateřídouška se ve své době chlubila nákladem 340 tisíc výtisků. "Tolik? Je snad dobře, že tahle doba je už pryč," ohlíží se Pavel Šrut za časem, kdy nerovné podmínky z jedněch tvůrců vytvářely národní umělce a druzí se v lepším případě, pokud vůbec mohli, realizovali v dětském časopise.
"Ale to neznamená, že výborní autoři a ilustrátoři Mateřídoušku po roce 1989 opustili. Stále píše například Josef Brukner, grafickou podobu má na starosti Jindřich Kovařík. Navíc se přidávají noví autoři, pravidelně už nám přispívá třeba Jiří Dědeček," dokladuje současná šéfredaktorka Mateřídoušky Magdalena Propperová, že časopis, který si ona sama čítávala jako dítě, přežil tržní nápor konkurence polistopadových let.
Nebylo to bez potíží. Časopis v jednu chvíli, ve snaze inovovat a přizpůsobit se ve výrazu konkurenci, změnil svůj formát, což přineslo i grafický zásah do Ladova názvu. Ale po čase se opět vrátil ke své tradiční podobě. Propperová připouští i to, že zvláště mladí ilustrátoř i ve své většině dnes směřují spíše do reklamy než k práci pro dětský časopis.
Přesto může šéfredaktorka u příležitosti pětapadesátin Mateřídoušky říci: "Vím, že mi nemusíte věřit, protože já jsem takový mateřídouškový patriot, ale nejhorší roky máme za sebou. A mnohde se znovu vracíme do škol." Ostatně jedno z písemných věnování, které po sobě zanechávají někteří malí návštěvníci jubilejní výstavy, přeje Mateřídoušce "další dobrou padesátku" života.
 Mateřídouška, 50. léta |
 Mateřídouška, 50. léta |
 Mateřídouška, 50. léta |
 Mateřídouška, 80. léta |
