Vaše kniha Petronie a Ptáčník tedy vznikala na přání vaší dcery Zoji. Jak byla s výsledkem spokojená?
Dcera knihu dostala na oslavě narozenin a současně s ní i skicák. Podobně jako Petronie si i ona totiž ráda kreslí. V té době ještě tolik sama nečetla, ale už během oslavy si zalezla a začala si obrázky z knížky překreslovat. Užila si tedy knihu i po vizuální stránce. Dnes už ji má přečtenou a je s ní hodně spokojená.
Konzultoval jste s ní pracovní proces a nebo jste ji stejně jako čtenáře postavil až před hotový příběh?
Základní příběh jsem si vymyslel sám. Zoju jsem ale zapojil, společně jsme listovali atlasem ptáků a vybírali, kteří ptáci se v knize objeví na kladné straně a kteří na té záporné. Zapojil jsem ji tedy do vytváření ptačího světa.
Kde vlastně hledáte inspiraci k tvorbě pro děti?
Nemám vysloveně místo, kam bych šel s myšlenkou, že tam za mnou inspirace dorazí. Jedna knížka mne ale vlastně napadla, když jsem šel s taškami z nákupu. Měl jsem prostě chvilku, kdy jsem byl sám a jen nesl tašky a najednou mne napadl příběh. Sci-fi Hvězdonauti mne pak napadla ve snu. Většinou se mi zdají nesmysly, ale tohle jsem si musel zapsat.
Knížky to mají v dnešní době nejen vůči dětem těžké. Jak inspirujete ty svoje, aby je měly rády?
Máte pravdu, že je to dnes hodně těžké. U nás doma jsou ale děti knihami doslova obklopené, máme jich tu až nezdravě moc, jak by řekla manželka. Věnuji se taktéž komiksu, což je podle mne dobrá cesta, jak dětem literaturu ukázat. Ty naše jsou knihami obklopené od dětství, čteme si s nimi nejen před spaním, ale i když je třeba škaredě.
Jejich osudy zlomím, říká scenárista k postavám v komiksu ze srpna 1968 |
Nám se čtení před spaním hodně osvědčilo, je to u nás nedílná část večera.
Já své knihy pro děti velmi často koncipuji právě na čtení před spaním. Dnes sice vychází spousta krásných knížek, mnohé ale nemají příliš kvalitní obsah, často nabídnou jen nějaký krátký příběh. Tak jsem si řekl, že i rodiče si rádi přečtou něco, co je hezky a poutavě napsané. Takže až na zmíněné Hvězdonauty, kteří cílí opravdu na dětské čtenáře, jsou všechny mé knihy určené dětem i jejich rodičům na čtení před spaním. Aspoň v mé hlavě.
Je pravda, že když kniha baví číst rodiče, baví to pak poslouchat i děti.
Jasně, když čteme Roalda Dahla, tak se se ženou přetahujeme, kdo bude číst dál. A když zase čteme nějakou omyvatelnou blbinu, co si holky vyberou v knihovně, rád se tomu vyhnu. Ale právě ony návštěvy knihoven jsou taktéž velice důležité, ta nejstarší tam už chodí sama.
Komiks z rozvodu Československa: spor o vlajku, anexe Polskem i prezident Babiš |
Jedním z posledních komiksů, co jste vytvořil, bylo Rozděl-ení k výročí rozpadu Československa. Co vás k tomu vedlo?
Před čtyřmi lety jsme vydali Trikoloru týkající se výročí sametové revoluce a já jsem loni oslovil stejnou redaktorku se zběsilým a absurdním námětem na komiks ohledně rozdělení Československa. Ten příběh kombinuje tehdejší rozdělení s dneškem, kdy je naše země anektována Polskem. Nápad to byl natolik šílený, že se do nakladatelského plánu prosadil. V jedné linii tedy vyprávíme o rozpadu Československa – děti zkoušejí divadelní představení na toto téma. Druhá linie pak je ze současnosti, kdy to politická garnitura zvládne natolik, že nás Poláci obsadí a Češi to nadšeně vítají, protože mají konečně moře.
Co bylo hlavním smyslem tak bizarního příběhu? Pobavit? Něco naznačit?
Šlo nám o to srovnání. Tenkrát jsme se se Slováky rozešli rychle a mírumilovně. Jak by to asi vypadalo dnes, v době postfaktické, kdy se zrodí neskutečná hysterie i kolem mnohem menších záležitostí? Zaměřil jsem se proto na dezinformace, fake news a politickou manipulaci, kdy jsou lidé ovládáni politickým marketingem. S výtvarníkem Honzou Pomykačem celý příběh vytáčíme hodně do absurdna a nechtěli jsme jej zas nějakým komplikovaným obloukem snášet zpátky. Udělali jsme proto nakonec takový režisérský zásah ve stylu Pytlákovy schovanky, kdy vstoupíme na scénu a vše vysvětlíme.
Dá se v příběhu najít nějaké ponaučení?
To tam vysloveně není, spíš jsem chtěli vyjádřit nedůvěru k politikům, kteří podle mého vždycky lžou a vždy jim jde jen o jejich vlastní prospěch. Člověk by se měl spoléhat na úsudek odborníků, kapacit v daném oboru.
Co dalšího chystáte? Dočká se Petronie nějakého pokračování?
Pustil jsem se nyní do obšírnějšího románu pro dospělé, ale to mi ještě pár let zabere. Svět Petronie je podle mne hezky nahozený a mám v šuplíku další příběh. Nechávám jej tam ale zatím uležet.
