Jeho románová prvotina zaujme formou, Paytok vypráví „na přeskáčku“, pomocí četných flashbacků a chvíli trvá, než se zorientujeme v postavách a ujasníme si, co přesně se stalo. Pak už je to klasika – zpackaná loupež, naštvaný mafiánský kápo, životem omletý hlavní hrdina, zkorumpovaná policie a, což je pro příběh dost podstatné, nemalá porce nadpřirozena.
Prokletí pro všechny je kombinací nahlašované noir detektivky se zombie hororem, přičemž označení „horor“ berme s notnou nadsázkou. Třást strachy se při čtení nebude asi nikdo, duchařské propriety jsou tu jednak k prokreslení atmosféry, jednak slouží logice vyprávění a díky nim dávají smysl některé dějové zvraty.
Příště přidat plyn
Styl je u žánrových knížek základ a Martin Paytok si je toho dobře vědom. Vypráví hutně, úsporně, nezabývá se nekonečnými popisy, ale jde tvrdě na věc – jako hlavní hrdina Link. Dává si záležet na dialozích a dokáže výborně pointovat kapitoly. Krom toho má patřičně ujetou fantazii a takřka nezbytný smysl pro černý a absurdní humor. Jedna z postav se například jmenuje Morzakor, což je dobová zkratka knižních krváků: mord za korunu.
Prokletí pro všechnyMartin Paytok Epocha, 2021 |
Pokud Prokletí pro všechny něco vytýkat, pak snad jen, že to celé mohlo být ještě trochu nadupanější a energičtější. Tarantinovské hrátky s chronologií jsou sice efektní, ale občas přece jen trochu zbržďují tempo a spád. Týká se to hlavně poslední třetiny, kde už měl Paytok opravdu šlápnout na pedál, až by gumy v cílové rovince svištěly. Rovněž by neškodilo se trochu více věnovat postavám a nebrat je jen jako katalyzátory dění.
Pak by i jejich jiskřivé dialogové přestřelky měly ještě mnohem silnější dopad. Nicméně terén si prvotinou slibný autor osahal více než zdatně a dá se předpokládat, že se od něj v budoucnu dočkáme lecčeho chutně krvavého a ujetého.
