„Je to pohled do duše hrozně křehkého člověka, který ale vlastní prací dosáhl maxima, kterého tady dosáhnout mohl,“ představuje umělcovu zpověď autor Patrik Banga. Na jeho osobnosti je podle něj zajímavé naprosto všechno a to nejen kvůli spletitému životnímu příběhu.
„Jeho unikátní příběh totiž vyvrací předsudky, které jsem měl o životě Romů já sám. Myslel jsem, že všichni žijí skoro stejně. Zvlášť na Slovensku,“ vysvětluje vlastní předsudečnost novinář Banga, který také patří do romské komunity.
Musím být trochu gadžem, abych uspěl, říká romský novinář Patrik Banga |
Díky rozhovorům, které s Bihárim vedl, zjistil, že ale vyrůstal naprosto odlišně. „My jako Romové vnímáme hudbu jako standardní věc, která k nám patří. A pak je tady Rom, který to takto neměl a učil se ji ve škole,“ přiblížil Banga rozdíly. Myslí si, že to měl Bihári daleko složitější.
Nejsilnějším momentem pro spisovatele bylo, když mu Bihári vylíčil, jak v osmi letech přišel o zrak. Potýkal se s geneticky daným zeleným zákalem (jeho sestra rovněž oslepla). Poté ale podstoupil operaci a jedno oko mu lékaři zachránili.
Mário Bihári (*1977)Na konzervatoři Jana Deyla vystudoval hru na akordeon a klarinet. Jeho profesionální dráha hudebníka začala v roce 1998, když jej objevila Zuzana Navarová. Stal se členem skupiny Koa, se kterou hrál až do jejího rozpadu. Poté založil kapelu Bachtale apsa. V uskupení Condurango hraje s Bárou Hrzánovou, hostuje ve skupině Plavci a doprovázel také Janu Kirschner. |
„Když ho propustili z nemocnice, tak měl takovou radost, že skočil kotrmelec a vidomé oko si vykopl,“ popisuje Banga. „Řekl jsem si – tomu Pánbůh opravdu nadělil,“ povzdechl si nad muzikantovým osudem.
Zajímavými momenty je kniha propletená. Vypráví, jak byl Bihári obviněný z krádeže, jak se seznámil se zpěvačkou Zuzanou Navarovou a začal hrát ve skupině Koa nebo jaký je život nevidomých (s pomůckami, jež používají, jak se orientují nebo jak jim pomáhají vodicí psi). Čtenáře seznamuje s integrací Romů a rasistickými projevy vůči nim.
 |
Sám Bihári uvedl, že rozhovory byly příjemné a nedostal žádné otázky, na které by nemohl odpovědět. Banga tvrdí, že klíčová byla trpělivost. „Já jsem se tak dlouho vracel k věcem, ke kterým jsem chtěl, abychom se dostali, až mi všechno řekl,“ říká s úsměvem.
Češi nejsou rasisté, říká romský muzikant. Nabídky má i z Anglie |
Knihu jako osobní zpověď neoznačil, s životem prý ještě nekončí. „Za těch 47 let jsem toho zažil dost a bral jsem to tak, že by to některé lidi mohlo zajímat,“ vysvětlil Bihári. „Asi jsem bojovník, jinak bych jen seděl doma a pobíral invalidní důchod. Moje životní motto je neubližovat a žít dobře,“ dodal.
Měl jsem v plánu detektivku
Spisovatel Patrik Banga přiznává, že původně knižní rozhovor neplánoval. Naopak se chtěl pustit do psaní detektivky. Když ho ale oslovilo nakladatelství s nabídkou osobnosti Mária Biháriho, chopil se příležitosti.
„Já jsem znal Máriovu hudbu, ale nikdy jsme se nesetkali, tak jsem si říkal, že je to dobrý způsob, jak se seznámit,“ vysvětluje okolnosti vzniku knihy Hudbu vidím barevně.
RECENZE: Patrik Banga se nenechal zlomit. Chtěl víc a jeho kniha to dokazuje |
Nejzajímavější je na ní podle autora právě to, že jej stvořil Rom s Romem – velmi dobrý hudebník a novinář, spisovatel. „Je to dobrý mix. V tom si myslím, že je kniha unikátní a nejen proto bych ji čtenářům doporučil,“ dodal Banga, který je držitelem prestižní literární ceny Magnesia Litera za svou autobiografickou prvotinu Skutečná cesta ven.
