„Únavu materiálu jsem ze sebe vychrlil ve vzteku,“ řekl jste kdysi o svém románu. S jakou emocí jste psal Systémy něhy?
Myslím, že s úplně opačnou. Spíš s určitým pocitem stesku a klidu. Nebylo to nic, co by mě zvedalo ze židle, spíš naopak. Víc a víc jsem se choulil do sebe. A také mi to vzalo mnohem víc času. Na žádném textu jsem v životě nepracoval tak dlouho.
Já jsem nikdy moc nevěřil na spisovatele, kteří si sednou, otevřou láhev vína a přes noc z nich vypadne román.


















