Herečka a moderátorka večera Anna Geislerová rozdá ocenění Magnesia Litera knihám, které z 24 nominovaných a původně téměř 330 přihlášených titulů vybrala odborná porota. Ceremoniál ze Stavovského divadla letos vysílá Česká televize na dvojce až s denním zpožděním, takže sprint v předání jedenácti ocenění během pětasedmdesáti minut nebude mít punc živosti a výsledky už budou diváci dávno znát. A právě živost a jiskra je to, co Magnesii Liteře, nejznámější tuzemské literární soutěži, chybí.
Příliš mnoho vítězů
Za osm let její existence už vyhrálo Literu kde co – nejde totiž jen o ceny v jednotlivých kategoriích, kterých je až nepřehledně mnoho a často se dublují s jinými českými cenami (například kategorie za překlad by vzhledem k existenci Ceny Josefa Jungmanna v Magnesii klidně mohla chybět), ale i o ocenění Kniha roku – tou se stává jedna z vítězek osmi hlavních kategorií.
A s ní je kromě finanční odměny spojen i největší problém: v minulých letech jí byla vítězná kniha pro děti (velmi kvalitní Niklovy Záhádky), či dokonce kniha překladová (Cimpoesův úžasný Simion Výtažník). Jako by česká beletrie nenabízela dost kvalitních titulů, jako by se u nás četly jen knihy pro intelektuály, těžká podobenství a graficky cenné monografie.
Zároveň se však sluší dodat, že přesto je soutěž záslužným počinem. Z perspektivy ostatních uměleckých žánrů je po cenách České hudební akademie, Českém lvu, Ceně Jindřicha Chalupeckého či Cenách Thálie (což jsou ve svých oblastech ty mediálně nejviditelnější) Magnesia Litera vlastně nejmladším oceněním.
"Už v roce 1999 coby kulturní redaktor jsem začal pátrat, proč literatura výroční ceny nemá. Obvolával jsem jednotlivé organizace, které by s tím mohly mít co do činění. Ty udělovaly buď vlastní ceny za zásluhy, nebo si hlídaly vlastní kategorie, třeba cenu za překlad," říká zakladatel soutěže Pavel Mandys.
Vraťme se však k těm "jako by": jako bychom v literatuře neměli střední proud. Přitom mainstream je přesně to, co by Magnesia Litera potřebovala jako sůl. Tedy kvalitní mainstream, který by vymezil hranice jak pro čtenáře, tak pro spisovatele i knihkupce.
Podobně stojí na středním proudu Český lev (který tak vymezuje na jedné straně umělecké činy patřící do artových kin a na druhé straně plyšové kýče) či hudební Andělé, kteří paralelně udělují žánrové ceny. A přestože jsou obě tyhle ceny často kritizované, je u nich alespoň jasné, o co jde: vybrat z tuzemské produkce to, co je kvalitní a co by si konzumenti neměli nechat ujít.
Tedy pokud by měli jít na jediný český film v roce, měli by to za rok 2008 být Karamazovi, pokud by si měli koupit jediné CD, měl by to být Horáčkův Ohrožený druh. Jaký vzkaz dostávají čtenáři, kteří se musí zorientovat na trhu s 18 tisíci knihami ročně?
"Letos se mezi nominovanými opět neobjevily žádné z kvalitních knih pro většinové publikum, opět dominují debuty, byť velmi povedené, a knihy pro intelektuály a fajnšmekry," říká jeden ze členů Sdružení Litera a jeden z našich předních bohemistů Miroslav Balaštík, který současný trend soutěže vytrvale kritizuje.
Vloni podle něj vyšlo několik románů, které by porota neměla přehlédnout, ale přitom je přehlédla. "Určitě by v nominacích měl být mimořádně povedený Rok kohouta Terezy Boučkové, což je velmi kvalitní mainstream, který by uspěl i v zahraničí. Boučková navíc nechrlí jednu knihu za druhou a argumenty o nějaké fabrice na texty u ní rozhodně neobstojí," vysvětluje Balaštík.
Problém poroty
Porota v kategorii prózy úplně ignorovala Urbanův Lord Mord (jednoho z lepších Urbanů), Kohoutovu Smyčku (byť to je spíš řemeslně perfektně zvládnutý příběh, tedy stále stejný Kohout desetkrát jinak), Škvoreckého cenou ověnčenou Stanici Tajgu Petry Hůlové – a nakonec i Vieweghův Román pro muže by si nominaci na kvalitní čtení pro široké obecenstvo nesporně zasloužil.
Porota složená ze zástupců Obce spisovatelů, Obce překladatelů, Akademie věd či PEN klubu však dala čtenářům na výběr mezi komplikovanou Ajvazovou Cestou na jih, Zmeškalovým debutem Milostný dopis klínovým písmem a dalším de facto debutem, Ryšavého Cestami na Sibiř.
Obě prvotiny jsou velmi dobré, ale nutně budí mezi čtenáři otázku – to nemáme střední generaci spisovatelů, že musíme lovit mezi začínajícími autory nebo mezi zasloužilými (když takoví dostávají "za zásluhy" za přínos české literatuře Státní cenu za literaturu)?
Problém v tomhle případě není ani tak v soutěži, jejíž existence je chvályhodná a nutná, jako spíš v sestavě porotců – těmi jsou zasloužilí akademici, kritikové, recenzenti a členové "stárnoucí" Obce spisovatelů. Dělení na mnoho kategorií s konečným verdiktem pro Knihu roku, přeceňované umělecké hledisko na úkor čtivosti, sdělnosti a širokého záběru a absence netradiční zábavy, to je to, co cenám Magnesia Litera, potažmo jejich televiznímu udílení škodí.
Česko potřebuje podobnou cenu, ale musí být skutečně určena českým čtenářům a jejich spisovatelům, a ne obcím intelektuálů. Jen pokud budeme mít dobrý "popík", budeme moci oceňovat i klasiku, alternativu či uměleckost. Takhle jsou z nás všech jen hodně zmatení čtenáři.
Magnesia Litera - kdo by měl vyhrát podle MF DNES
Odborné poroty nominovaly knihy v osmi kategoriích, z vítězných bude vybrána Kniha roku. MF DNES by v řadě případů nominovala odlišné tituly.
Litera za prózunominace výběr MF DNES |
Rok kohouta je výjimečnou knihou, které si vysoce cení jak kritika, tak čtenáři. Boučková je zralá autorka, přitom však není "výrobnou" bestsellerů, což literáti často vytýkají například Michalu Vieweghovi. Hůlová opět potvrzuje kvality nastavené prvotinou Paměť mojí babičce, která byla v roce 2003 oceněna Literou za objev roku. A Urbanův Lord Mord podává jedinečný popis prostoru ghetta, který může být podobenstvím, či aspoň paralelou k dnešku.
Litera pro objev rokunominace výběr MF DNES |
Zmeškalův román, jehož osa se klene od války až po sametovou revoluci, se stal literární událostí podzimu. Obsahuje grotesknost a magii, přitom i pevné zakotvení v událostech druhé poloviny 20. století. Jeho nominace v kategorii prózy může dvaačtyřicetiletého debutanta připravit o ocenění. Velká cesta Malého pána je výtvarně poutavá, ale hodí se spíš do soutěže Nejkrásnější knihy roku, mezi debutujícími chybí Hruškadóttir Jany Šrámkové.
Litera za knihu pro děti a mládežnominace výběr MF DNES |
Lichožrouti nemají chybu, spojení obrázků Galiny Miklínové a textu Pavla Šruta je vtipné, má spád a zároveň i vysokou uměleckou hodnotu. V nominacích však (se vší úctou k vydařenému Slavkovskému pokladu) chybí druhý díl velkého příběhu stromových lidí, v němž se malý Tobiáš dostane mezi trávový národ a za něž získal de Fombelle i cenu Hanse Christiana Andersena.
Litera za publicistikunominace výběr MF DNES |
Radka Denemarková je jednoznačná. Příběh na hranici dokumentu, svědectví a románu, který byl po dobu mnohaletého psaní osudovým údělem naloženým na bedra autorky, se s naléhavostí a intenzitou přesouvá na bedra čtenářů. V nominacích chybí Voráčův Passer, dvě knihy z Hosta už by však asi byly moc.
Litera za naučnou literaturunominace výběr MF DNES |
Sborník Kolapsy v přírodě a společnosti napsalo 14 odborníků. Kniha je cenná nejen tématem: kolapsy – v přírodě i ve společnosti – může pozorovat každý trochu vnímavější pozorovatel. Její hodnota spočívá také v tom, že shromáždila nejlepší české vědce a ukazuje jejich (a tedy i náš dobový) pohled na jednu z důležitých otázek spojených s vývojem civilizace.
Litera za poeziinominace výběr MF DNES |
Brikciova sbírka je výjimečnou knížkou milostných i tělesných mystifikací v poezii a próze, nejde však jen o básně milostné, sbírka obsahuje i kafkovské imprese. Událostí byl loni i výborný Magorův Rok krysy a čínskou poezii připomínající Zimní derviš.
Litera za překladovou knihunominace výběr MF DNES |
Chabonova nejnovější kniha byla složitá kvůli řadě židovských reálií a slovních spojení, které autoři překladu bravurně zvládli. V případě Murakamiho jde o náročný překlad na pomezí manifestu a detektivky.
Litera za nakladatelský činnominace výběr MF DNES |
Spisy Františka Langera vycházející od roku 2000 a letos zakončené 20. svazkem vzpomínek jsou počinem, díky němuž byla Langerova osobnost znovu objevena. Záslužný je však i Fikejzův lexikon i Pribáňova studie o literárním životě českého protikomunistického exilu.
