Třísetstránkový román M+B+M, který právě vydalo pražské Argo, čtenář hltá – dokud ho nezhltne.
Vácha, ročník 1980, je vystudovaný historik se zájmem o dějiny posledního století. Před sedmi lety vydal svou prvotinu, odnesl si za ni Cenu Knižního klubu – a od té doby jede v rytmu knížka ročně. Jednou historická próza, jednou fantastika. Román M+B+M jednu linku s druhou místy propojuje. Některé hrdinské kousky, které odbojářský trojlístek Mašín–Balabán–Morávek prováděl, jsou totiž sotva uvěřitelné, prostě fantastické.
Třeba ten posledně jmenovaný, pistolník jak z Divokého Západu. Jasný hrdina, ale i šoumen, trochu frajer. V přestrojení se vkrade na akci plnou Němců a od toho největšího grázla, zodpovědného za soustavné ničení domácího odboje, si nechá připálit cigaretu.
V odboji bylo totiž nejen vlastenectví, ale taky pořádná dávka adrenalinu. Vácha portréty „králů“ rozpracoval v několika liniích. Od té nejobecnější, boje proti hitlerovským okupantům, kteří si dali za cíl totálně porobit československou svobodu, až po tu nejprivátnější. Scéna, kdy Mašín navštěvuje za temné noci svou ženu a tři děti, patří k nejsilnějším z celé knihy.
Vácha líčí, jak Tři králové vysílali zprávy do Anglie, jak zkusili zavraždit v zimě 1941 Himmlera, jak stopovali a trestali fízly, udavače a zrádce. Jak spolupracovali s dvojitým agentem Thümmelem, jak nespolupracovali s agresivními Rusy. Akce střídá akci, dějová rychlost je na maximum, napětí nepolevuje. Kam se hrabe severská krimi!
Když autor svou příběhovou jízdu konečně trochu zbrzdí, vystoupí na povrch jasněji osobnostní profily hrdinů. Balabán fungoval jako mozek, Mašín jako živelná emoce, Morávek jako šílený hráč. Každý měl svůj stín: Morávek fixaci na matku, Mašín návaly vzteku, Balabán výčitky za dceru, kterou dal k adopci.
M+B+MDalibor Vácha Argo, 2021, 312 stran |
S postupujícím časem a nástupem Heydricha k moci se smyčka začala utahovat. Odboj ztrácel dech, nad Prahou houstla tma. Dobové kulisy sice Vácha nahazuje v několika rychlých tazích, ale protože píše dost vizuálně, vlastně „filmově“, příběhu to docela stačí. Je to ostatně v zájmu věci: autor neportrétuje stereotypní brutalitu německé moci, smeká před hrdinstvím, silou a nezlomností Tří králů, portrétuje jejich výjimečnost – až do tragického konce.
Váchova kniha funguje jako dokument, drží se historické pravdy. Funguje ale i jako literatura, jako parádně napsaný román. A funguje možná hlavně jako apel, jako nepříjemná otázka: Našel by se tady takový trojlístek dneska?
