Londýnské emigraci byla sice v poválečném období věnována řada knih, drtivá většina z nich však byla zásadně poznamenána dobou svého vzniku. Jako odstrašující příklad manipulace s fakty může sloužit např. práce profesionálního komunistického aparátčika Laštovičky V Londýně za války.
Jednou z prvních věcí, kterou je třeba na Kuklíkově práci patřičně vyzdvihnout, je patrná autorova snaha po maximálním zvládnutí problematiky z hlediska archivních pramenů. Ať se jedná o archivy va Washingtonu, Stanfordu a Londýně nebo archivy naše, Kuklík odvedl obdivuhodný kus práce. Nejpřesvědčivěji o tom vypovídá právě jeho syntéza, mapující kromě zásadních otázek i zdánlivě vedlejší aspekty, které však při bližším zkoumání hrály klíčovou roli. Patří k nim především otázka odsunu bývalých Čechoslováků německé národnosti nebo dohady o stanovení konkrétního data počátku válečného stavu mezi Československem, Německem a Maďarskem.
Benešova cesta k odsunu byla klikatá. Dnes už není tajemstvím, že podstatné procento - téměř třetina - našich vojáků západních pozemních jednotek považovalo němčinu za svou mateřštinu. Pro úplnost zbývá dodat, že podle norimberských zákonů rozhodně nešlo o árijce. O transferu začal prezident vážně uvažovat až pod sílícím tlakem domova, který o následném soužití s Němci přestal uvažovat ještě před represemi heydrichiády.
V první kapitole Kuklík rozebírá pramenné základny a dosavadní zpracování problematiky, v dalších třech kapitolách mapuje počátky vydávání dekretů prezidenta republiky, prosazení Benešova pojetí nepřerušené kontinuity jeho prezidentské funkce a proces od uznání mnichovské dohody. Jde tedy o otázky v dnešní době opět vrcholně aktuální, jejichž rozbor v rovině právní i historické je více než potřebný. Ačkoliv mohly důvody boje prezidenta Beneše o obnovu Československa pramenit z nejrůznějších pohnutek, egoismus nevyjímaje, nelze jemu i jeho týmu upřít vítězství v nelehkém šestiletém zápase, do něhož československý exil odcházel s prázdnýma rukama a vracel se zpět s garancemi hranic obnoveného státu. Pro drtivou většinu obyvatelstva byl druhý československý prezident hrdinou; nelze se divit, že si málokdo kladl otázku, nebyl-li Benešův londýnský boj sveden za každou cenu a bez ohledu na následky, které se ukázaly jako fatální.
Podrobná geneze postavení československého londýnského exilu, jeho úspěchy, prohry i vlastní nejednotnost - to vše přináší a nově upřesňuje Kuklíkova kniha. Její významnou součást představuje šest dokumentů, z nichž pět je u nás publikováno poprvé, například polemický text Štefana Osuského Autoritativní režim dr. Beneše, jenž evokuje stinnou stránku lidských vztahů československé emigrace. Obsáhlý poznámkový aparát i seznam pramenů a literatury lze kvitovat, ale tradičně chybí jmenný rejstřík. Nedbalá literní a jazyková korektura (včetně hrubek!) je u univerzitního nakladatelství pikantní.
Jan Kuklík ml.: Londýnský exil a obnova československého státu 1938-1945. Právní a politické aspekty obnovy Československa z hlediska prozatímního státního zřízení ČSR v emigraci. Karolinum, Praha 1998, 175 stran, náklad a cena neuvedeny.
