Inspirací byl autorovi především každodenní život s jeho dětmi, ze kterých už vyrostli teenageři. „Někdy to byla úplná drobnost – hračka pod postelí, zvláštní zvuk z koupelny, nebo otázka, kterou mi děti položily. Tyhle malé momenty se v hlavě nabalovaly, až z nich vznikl příběh,“ sdělil pro iDNES.cz. Příkladem může být příběh o čaroději, který zažívá otřesný den a rozhodne se proto, že pro pobavení pomotá zvířata. Pod slony, kteří si myslí, že jsou opice, se láme větev, krokodýl si myslí, že je drozd a Anička s otevřenou pusou zírá na veverky ve svém akváriu.
Hans Christian Andersen. Vyděděnec společnosti, který nenáviděl svoje dílo |
Autorova záliba v technice je zřejmá především v příbězích O semaforu, co už nechtěl svítit zeleně a O mašinkách, co nechtěly do šrotu. Semaforu Zelenkovi došla zelená barva, jelikož na silnicích velkoměsta jezdí příliš mnoho aut. Parní lokomotivy nechtějí zreznout v depu, kde je železničáři odstavili, aby se mohli věnovat elektrickým mašinkám. Stroje zde vezmou osud do vlastního mechanismu, aby se vzepřely lidským pletichám a pokroku.
Před přílišnou pýchou a sebestředností varuje pohádka O nafoukaném kaktusu. Vysvětluje rozdíl mezi květnatými sukulenty a podřadnými kaktusy, ale také to, že krása je pomíjivá. Vždy se objeví půvabnější a honosnější Narcis. Nafoukanec Řípal, kterému po Velikonocích s červenými květy odpadlo i hýčkané sebevědomí, nakonec zjistí, že úctu ostatních členů rostlinné říše si vyslouží jedině dobrými skutky a pomocnou rukou (nebo spíše listem).
Už jste se dívali pod vanu...?
Holeček také čerpal z příběhů, které se tradovaly v jeho vlastní rodině. Jeden z takových nápaditých příběhů vypráví o záhadném slizounovi Rypenci se zvláštním výrostkem na čele nápadně podobnému vanové výpusti, který žije pod každou vanou, živí se špinavou vodou a chrochtá. Děti ani rodiče se nemají čeho obávat, potvůrka není zlá. Vždyť zachránila život nejmladšímu z Kloučků! Vytáhla ho z hlubin koupelnového potrubí, v němž by se jinak jistojistě nadobro ztratil.
„O tom, že pod vanou bydlí Rypenec, jsme si doma vyprávěli už od mého dětství. Nedávno jsem dokonce zjistil, že Rypenec má rodinnou tradici – prý s ním přišel někdo z rodiny od babičky z máminy strany. A nebyl sám – v našich rodinných příbězích žil i Ampérák, který bydlel v zásuvkách a kousnul každého, kdo tam strká prsty. Rypenec se stal mou nejoblíbenější pohádkovou postavou, takže bylo jasné, že v knize nesmí chybět. Máme ho samozřejmě doma pod vířivkou, pěkně vrčí,“ sdělil pro iDNES.cz autor.
Začínám psát Rychlé šípy. Vyšel druhý svazek deníků Jaroslava Foglara |
Ani nekonečný vesmír nezůstal opomenutý, jak dokazuje příběh o osamělé hvězdičce. Jako dospělá musela převzít odpovědnost za své paprsky a vybrat si souhvězdí u planety, na kterou bude svítit. Vybrala si Zemi a letěla, až si své místo našla v méně známém souhvězdí Lištička.
„Nejoblíbenější je pro mě Rypenec – možná i proto, že je součástí rodinné tradice. A hned za ním pohádka o hvězdičce. Je velice něžná a milá. Až v poslední fázi přípravy knihy nás při redakci napadlo pojmenovat její souhvězdí Lištička,“ sdělil Holeček. Podle informací na internetu je Lištička skutečné souhvězdí, ke kterému se však neváže žádný mýtický příběh. Možná proto, že na ni páni objevitelé přišli až v 17. století.
Holečkova pohádka dodává hvězdě její zasloužený mýtus vzniku. „To, že se k Lištičce žádná stará legenda neváže, jsme ani nevěděli. Byla to tedy super příležitost dát souhvězdí vlastní story,“ přiznal autor.
Křest knihyKřest nové knihy je v plánu na čtvrtek 11. září ve Velkém Mlýně v 17 hodin. Návštěvníci se mohou těšit na program pro děti, čtení z knihy a setkání s autorem Holečkem i ilustrátorem Haagerem. Na místě vystoupí kapela ilustrátora a dětem pomůže rozpohybovat Rypence i hvězdičku animátorská dílna Aeroškoly. |
Příběhy podtrhují místy ironické kresby Tadeáše Haagela. Promítá se do nich hravost deskových her, které spolu se svým synem Barnabášem ilustrátor tvoří. V knížce narazíme na miniaturní hrací políčko, přiřazovačky, omalovánky a hledačky. Na konci pohádky o prodavačce Pepínce čeká recept na hruškový koláč. Mimo jiné se také dozvíme, jak Pepínka s pomocí ježka, medvěda a klokana doplnila zásoby hrušek a o odměnu se řádně rozdělila.
Podobného závěru došel i malý prodejce košíků Kuba, který obrátil svůj život naruby díky kouzelnému ukulele. Zadrnkáním na pár strunek dokázal vyměnit bídu za důstojný život, uzdravil nemocnou maminku a bosé nohy ho v nových botách už nestudily. A bylo mu to dost. Hoch poté kouzelné ukulele poslal dál, aby mohlo potěšit ty, kteří měli méně než on.
Král smutných pohádek. Před 150 lety zemřel spisovatel Hans Christian Andersen |
V poslední kapitole plné slovních hříček se fixy gelové, kaligrafické, foukací, lakové, gumovací i školní dají na útěk někam do Karibiku. Chtějí se vyhnout krutému osudu vyschnutí, až je opotřebují školáci, kreslíři a podobně. Škoda že chudák zvýrazňovač velký úprk zaspal.
„Pohádky mají jasný začátek a konec, ale nechávají prostor pro fantazii. Chtěl bych, aby děti po dočtení chtěly pokračovat – ať už v přemýšlení, co se stalo dál, nebo v tom, že si třeba k Rypencovi domyslí další dobrodružství,“ podělil se autor.
Šéfredaktor deníku Metro Petr Holeček svou první knihu 80 let Domova důchodců Praha 6 vydal v nakladatelství Agentura GM v roce 2004. Kniha pro děti Tak akorát dlouhé pohádky, která vyšla ve specializovaném nakladatelství Pikola, tak znamená velký skok od naučné historie. Holečka však vymýšlení příběhů bavilo odjakživa, stejně jako focení, auta a cestování. Krátký soubor pohádek věnoval svým dětem Josefíně a Vilémovi a synovci Jakubovi.
