"Každý jsme zaujati pro svůj způsob. Každý je tak svůj, že se stěží domlouvá s jinými," říká básník Josef Hrubý na literárním večeru v Bruselu, kam vlak dorazil po prvních týdnech cesty. Podle jeho kolegy, prozaika a novináře Pavla Vernera je však "nejen nutné, ale příjemné vcítit se do mentality jiných".
Sedm vlaků, s nimiž za šest týdnů projedou Evropu od Lisabonu až po Moskvu a pak zpět do Berlína, dává spisovatelům příležitost k pochopení. Při cestě jsou ve styku s kolegy ze čtyřiceti tří zemí a v zastávkových městech mají besedy, literární večery, čtení textů, jež pořadatelé nechali přeložit do nejrůznějších řečí. "Vidíme přitom, jak je ten svět barevný. Čte-li Rakušanka, je to melancholické, slyšíme-li Švýcara píšícího v rétorománštině, je to nažhavené a jiní jsou prostě veselí," přibližuje Hrubý a dodává: "Hrozně mě baví, když můj kolega z Islandu vykládá, jaké to tam u nich je. Vždyť co já o Islandu vím?! A když vyprávím já, je to pro něj stejně zajímavé, jako kdybych mluvil o tropech."
Po prvních dnech cestování jsou ovšem bariéry stále ještě zřetelné. Nejvíc u Rusů. "Vypadají divně - čtyři chlapi, tváře jako plukovníci KGB, vždycky hájí velkoruskou politiku," říká Verner a jeho jihočeský kolega Miroslav Hule znepokojeně cituje slova jednoho z nich: "My si myslíme, že musíme být opět velká země, říkají. A také tu najdete lidi ze Západu, kteří se bojí o své pohodlíčko. A ještě něco: když jim řeknu jméno Seifert, odpovědí, že to byl přece Němec. A pak za mnou přijde Armén a začne Seiferta citovat v češtině."
Přesto jsou všichni tři hrdí na "pohyblivý svátek" či "pestrý cirkus", jak vlaku říkají. "Něco takového nedá už nikdo hned tak dohromady," tvrdí Verner a chválí německé organizátory, kteří akci chystali tři roky a starají se o autory. Kromě nich čeští spisovatelé nejvíce oceňují Portugalce - a blahopřejí si, jak hladce unikli Madridu. Tam prý bylo uprostřed města v noci přepadeno a oloupeno osm jejich kolegů...
Tvrději než Madrid posuzují tři Češi snad už jen své ministerstvo kultury. "U nás to proběhlo za absolutního nezájmu. Ministerstvo tuto akci odhodilo - nechtělo s ní nic mít," žehrá Verner, který se s Hrubým a Hulem dostal na výchozí bod cesty, do Lisabonu, jen díky společnosti Fischer, která je přibrala ke svým výletníkům. Přestože literární vlak projede dvakrát kolem českých hranic, v republice se nezastaví ani jednou. Možná i na to se vztahují slova Josefa Hrubého: "Z pořadu cesty některá města vypadla - buď pro svou nebezpečnost, nebo pro svou liknavost."
Sedm vlaků, s nimiž za šest týdnů projedou Evropu od Lisabonu až po Moskvu a pak zpět do Berlína, dává spisovatelům příležitost k pochopení. Při cestě jsou ve styku s kolegy ze čtyřiceti tří zemí a v zastávkových městech mají besedy, literární večery, čtení textů, jež pořadatelé nechali přeložit do nejrůznějších řečí. "Vidíme přitom, jak je ten svět barevný. Čte-li Rakušanka, je to melancholické, slyšíme-li Švýcara píšícího v rétorománštině, je to nažhavené a jiní jsou prostě veselí," přibližuje Hrubý a dodává: "Hrozně mě baví, když můj kolega z Islandu vykládá, jaké to tam u nich je. Vždyť co já o Islandu vím?! A když vyprávím já, je to pro něj stejně zajímavé, jako kdybych mluvil o tropech."
Po prvních dnech cestování jsou ovšem bariéry stále ještě zřetelné. Nejvíc u Rusů. "Vypadají divně - čtyři chlapi, tváře jako plukovníci KGB, vždycky hájí velkoruskou politiku," říká Verner a jeho jihočeský kolega Miroslav Hule znepokojeně cituje slova jednoho z nich: "My si myslíme, že musíme být opět velká země, říkají. A také tu najdete lidi ze Západu, kteří se bojí o své pohodlíčko. A ještě něco: když jim řeknu jméno Seifert, odpovědí, že to byl přece Němec. A pak za mnou přijde Armén a začne Seiferta citovat v češtině."
Přesto jsou všichni tři hrdí na "pohyblivý svátek" či "pestrý cirkus", jak vlaku říkají. "Něco takového nedá už nikdo hned tak dohromady," tvrdí Verner a chválí německé organizátory, kteří akci chystali tři roky a starají se o autory. Kromě nich čeští spisovatelé nejvíce oceňují Portugalce - a blahopřejí si, jak hladce unikli Madridu. Tam prý bylo uprostřed města v noci přepadeno a oloupeno osm jejich kolegů...
Tvrději než Madrid posuzují tři Češi snad už jen své ministerstvo kultury. "U nás to proběhlo za absolutního nezájmu. Ministerstvo tuto akci odhodilo - nechtělo s ní nic mít," žehrá Verner, který se s Hrubým a Hulem dostal na výchozí bod cesty, do Lisabonu, jen díky společnosti Fischer, která je přibrala ke svým výletníkům. Přestože literární vlak projede dvakrát kolem českých hranic, v republice se nezastaví ani jednou. Možná i na to se vztahují slova Josefa Hrubého: "Z pořadu cesty některá města vypadla - buď pro svou nebezpečnost, nebo pro svou liknavost."
 Trasa evropského literárního vlaku. |
