RECENZE: Sex, vtipy a paranoia. Kyša alias Kotleta vyzval na souboj AI

Spisovatel Leoš Kyša, známý též jako František Kotleta, občanským jménem podepisuje knihy méně fantaskní, pevněji ukotvené v naší realitě. Takový byl jeho předchozí román Sudetenland a platí to v případě Syndikátu.

Zatímco Sudetenland byla detektivka z alternativní reality, v níž se nekonal poválečný odsun Němců, Syndikát není snadné žánrově zařadit a ukotvit. Na první pohled je to sci-fi, ale zároveň není.

Čím méně toho budete o ději vědět, tím lépe. Autor sám tvrdí, že jde o příběh, který se dříve či později stane každému z nás. Tolik snad lze naznačit, že hybateli děje jsou dva společníci a zároveň kamarádi, provozující firmu zabývající se vývojem dronů, kteří jednoho dne velmi podivným a znepokojivým způsobem přijdou o podstatnou část peněz na účtu. Pouštějí se do pátrání na vlastní pěst, přičemž v patách je jim jednak policie, jednak shluky jedniček a nul. Důležitou roli v příběhu totiž hraje umělá inteligence.

Říká se, že spisovatelé fantastiky mají mnohem citlivěji nastavená čidla na to, co právě teď hýbe společností, než „tradiční“ romanopisci. V případě Leoše Kyši a Syndikátu to platí bezezbytku. Téma, které v knize otevřel, je až palčivě aktuální. Nelze vyloučit, že se vás po přečtení zmocní paranoia a minimálně několik dní se budete na svůj mobilní telefon dívat značně podezíravě. Nebo jste už dávno přesvědčeni o tom, že si váš mobil nebo počítač po nocích žijí vlastním životem? V každém případě Syndikát klade dost poměrně znepokojivých otázek a i ten cliffhanger, kterým kniha končí, naznačuje, že ten příběh pokračuje a pokračovat bude. Ovšem ne nutně na stránkách Syndikátu II.

RECENZE: Kdyby Němci zůstali. Kyša v sudetské alternativní realitě zvážněl

Leoš Kyša už mnohokrát dokázal, že umí napsat svižnou, čtivou knihu, v níž se popkulturní odkazy a černočerný humor snoubí se snahou vyhmátnout problém, popsat ho a nějakým způsobem se k němu vyjádřit. Takový je i Syndikát, jehož děj uhání vpřed jako naspeedovaný týpek, který vybral večerku a teď s úlovkem maže do bezpečí. Lineární děj bez odboček a paralelních linií, zato s náloží zvratů a komplikaci, které „kdosi“ háže hlavním hrdinům pod nohy, není problém zhltnout na dva, tři zátahy, případně i na posezení.

Syndikát

80 %

autor: Leoš Kyša

nakladatel: Vendeta

2024, 280 stran

Kyšovsko-kotletovské trademarky jako explicitní sexuální scény, narážky na česká média či postavy pojmenované po jeho známých a spisovatelských kolezích jsou zachovány, což je dobře. Díky nim ve studeném, cize působícím prostředí s neustálým pocitem ohrožení, do nějž Leoš Kyša příběh zasadil, cítíme alespoň částečně dotyk něčeho lidského.

Syndikát má, jak už bylo zmíněno, spád od prvních řádků a graduje s každou další kapitolou až do skvělého finále, které by si k plnému vychutnání zasloužilo audiovizuální ztvárnění. Pokud by k filmové nebo seriálové adaptaci došlo, musela by mimochodem přijít ke slovu umělá inteligence, čímž kniha získává další rozměr.

Kyšovi čtenáři novinkou zklamáni v žádném případě nebudou a tentokrát by si mohli přijít na své i ti, kteří ze spisovatelské dvojice v jednom těle a mozku upřednostňují spíše Františka Kotletu. Syndikát je v lecčems „kotletovější“ než Sudetenland, což je dáno především ústřední premisou. Právě díky ní ale zůstane v hlavě ležet mnohem déle a budete o ni přemýšlet intenzivněji.